Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Zimní střediska

09.10.2018

Na Novém Zélandu jsou hory. Na horách je sníh. A na sněhu se lyžuje :-). Tak si pojďme o tom novozélandském lyžování povědět více. Na „snowsports“ business se podíváme spíše z pohledu příležitosti k výdělku, práci a super zábavě, nikoliv jako prázdninové destinace na dovolenou.

Nejprve tedy jak to s těmi novozélandskými horami je. Nový Zéland je přesně na druhé straně „koulozemě“, takže zima je v tamních podmínkách zhruba od začátku nebo půlky června do konce září, v některých střediscích do začátku října. Fyzickogeografická charakteristika a pohled do mapy obou ostrovů nám napovídá, že více lyžařských možností je na jižním ostrově. Novozélandské Alpy se táhnou severojižním směrem téměř přes celou délku jižního ostrova, vystupují do výšky skoro 3.800 m.n.m a mohou na mnoha místech nabídnout celkem ideální podmínky k pěstování aktivit na sněhu. Na severním ostrově je nejvyšší horský masiv sopka a národní park Ruapehu, kde jsou také koncentrovaná jediná lyžařská střediska.

Pojďme ale trochu postupně a nejprve si řekněme jakého charakteru a velikosti „kiwi“ resorty vlastně jsou. Základní rozdělení lyžařských středisek je celkem prosté. Na Novém Zélandu můžeme najít střediska klubová a střediska komerčního charakteru.

Klubové resorty jsou v drtivé většině malinkatá horská střediska, často s jedním či dvěma lyžařskými vleky – lano s háčkem nebo stařičká poma, případně kotva. Tato střediska se jmenují „klubová“ proto, že jejich vlastníkem jsou často lyžařské kluby nebo spolky z okolí a jejich provoz je zajišťován částečně dobrovolnickou aktivitou členů spolku a částečně několika zaměstnanci. Klubová střediska jsou často otevřena pouze o zimních prázdninách a pak jen o víkendech. Zázemí je velmi často omezené jen na přilehlou horskou chatu nebo skupinu chat a poloha je zpravidla celkem odlehlá. V mnoha případech musí člověk ke středisku trošku popojít. Nečekejme nějaký obří „car park“, naopak. Na konci štěrkové cesty bude pravděpodobně místo jen pro pár desítek čtyřkolek. Střediska zpravidla nedisponují umělým zasněžováním a jsou tedy odkázaná na přírodní sníh. Tomu odpovídá i pozdější zahajování sezony, klidně až v půlce července. Pokud nechcete být součástí modernějších komerčních struktur a chcete strávit zimu v srdci hor, častokrát odříznutí od civilizace, je práce v klubovém resortu tím pravým. Střediska nabírají pracovním síly v řádu jednotek lidí a častokrát se nejedná o specifické zařazení (vlekař, instruktor nebo kuchař),ale naopak velmi často je versatilita uchazeče výhodou. Může se totiž stát, že jako pracovník klubového střediska budete dopoledne učit hosty lyžovat, před tím jim pomůžete s výbavou v malé skromné půjčovně, odpoledne se projedete čtyřkolkou do údolí pro zásoby a večer budete pomáhat v kuchyni horské chaty jako čísník nebo barmanka. Tohle je přesně život v klubovém středisku. Za odměnu je samozřejmě nějaký plat, ne obrovské peníze, spíše kapesné, ale velkou výhodou a bonusem je život v horách, minimální náklady, splynutí se zimní horskou přírodou a zcela jistě navázání spousty „kiwi“ přátelství, která mohou trvat celý život.

Druhou variantou, kam vyrazit za zimními radovánkami nebo za prací jsou střediska komerčního typu. Pod tímto pojmem si můžeme představit lyžařské resorty podobné těm našim, v českých horách, nebo menší alpská střediska v Rakousku a dalších alpských zemích. Podobnost je spíše z hlediska fungování střediska, než co se týká například rozlohy. I ty největší komerční novozélandské resorty nedisponují žádným omračujícím počtem lanovek nebo kilometry sjezdovek. Největší střediska na Novém Zélandu jsou, co do velikosti (počet lanovek, sjezdovek, rozloha atd.),podobné například českému Špindlerovu Mlýnu, slovenské Jasné nebo třeba v Alpách střediskům jako je Maria Alm, Hochkar, Weissee nebo Hinterstoder. Tedy nic obřího. S úrovní služeb, přístupem k zákazníkovi a celkovou filozofíí naopak snesou ta nejpřísnější měřítka. A v mnohých aspektech „zákaznického servisu“ velké světové areály dokonce předčí. Nadmořská výška většiny středisek na Novém Zélandu je cca od 1500 do 2200 m.n.m., což v kombinaci s umělým zasněžováním garantuje solidní sněhové podmínky a většina větších komerčních resortů otevírá svoje brány před koncem června, v honbě za ziskem ze školních prázdnim (Austrálie a Nový Zéland – první půlka července). Komerční zaměření středisek s sebou nese i větší počet pracovních příležitostí. Ta největší komerční střediska operují s počty až 700 zaměstnanců. Velký rozdíl od našich evropských zeměpisných šířek je struktura fungování komerčních resortů – vše pod jednou střechou. Jedná se vždy o jednu společnost a zaměstnanci střediska pracují v různých odvětvích (odděleních). Všichni jsou tedy kolegové a tím pádem zde nemluvíme o konkurenci mezi restauracemi nebo mezi subjekty nabízející např. služby půjčovny vybavení nebo lyžařské školy. Půjčovna a škola je jedna a restaurace a kavárny jsou v rámci střediska pod jedním managementem. Podnikavý středoevropan namítne, že chybí zdravá konkurence a soutěž, ale v novozélandské mentalitě to tak není. Tam nikoho ani nenapadne začít podnikat v oboru pohostinství nebo lyžařské výuky v tom či onom středisku. Ze dvou důvodů – no přece proto, že tam už kavárna nebo škola je a také proto, že to místní zákony a vyhlášky tak jednoduše neumožňují (jako třeba u nás nebo v Evropě celkově).

Ale zpět k možnostem práce v lyžařském středisku. Nabízí se řada pozic, které více či méně vyžadují praxi, zkušenosti a licence. Můžete se (s Working Holiday vízem) nechat v pohodě zaměstnat jako asistent půjčovny vybavení, úklidový personál, hosteska nebo pomocná síla v kuchyni nebo na baru. Pozice, které vyžadují nějakou tu praxi a zkušenosti jsou například barista v kavárně, kuchař nebo čísník, recepce (front desk),dětská péče (kids club) nebo vlekař. V těchto případech většinou nějaké zkušenosti (a reference!) pomohou. Není to ale nezbytnou podmínkou. Pomalu se ale posouváme k pozicím, kde to bez řádných licencí a zkušeností nejde. Respektive zaměstnavatel nemá důvod a potřebu zaměstnat někoho bez příslušnho vzdělání a licencí. Jedná se o pozice rolbařů a hlavně instruktorů lyžování a snowboardingu.

S prací instruktora to není úplně jednoduché, ale ne nereálné! Důvodem jsou malé možnosti na jižní poloukouli. Ve srovnání s tisíci resortů na polokouli severní je jižní část planety v podstatě trpaslík. Jinými slovy, počet instruktorů, kteří chtějí pracovat na jižní polokouli, je obrovský a několikanásobně vyšší, než nabídka pracovních míst. Při první zimní sezoně na NZ je WHS vízum skoro nezbytně nutnou podmínkou. Sehnat sponzorované pracovní vízum hned při první sezoně je skoro na hranici sci-fi.

Druhou a neméně důležitou podmínkou je patřičná instruktorská licence. V České Republice je jedinou skutečnou zárukou kvality a mezinárodní uznatelnosti (ISIA známka) licence APUL (Asociace profesionálních učitelů lyžování). S licencemi APUL (D,C,B,A a L) se dveře do lyžařského novozélandského světa otevřou podstatně snadněji. A to proto, že licence APUL jsou v současnosti uznávané a respektované na stejné úrovni jako například právě licence zélandské, australské nebo třeba kanadské. Poslední, ale velmi důležitou podmínkou, pro získání práce insturktora lyžování, je množství a kvalita zkušeností. To jde samozřejmě ruku v ruce s úrovní licence, ale množství odučených sezon a zkušenosti mohou hrát v nabité konkurenci uchazečů velkou roli. Není potřeba mít v kapse 20 sezon, ale dvě, tři plné zimy v českých horách nebo někde v Rakousku budou velkou výhodou. Nábor probíhá zpravidla od ledna do konce února/půlky března, záleží na středisku. Doporučuji sledovat weby jednotlivých středisek pro aktuální informace o náboru, jejich seznam najdete pod článkem. Součástí všech aplikací jsou pohovory (ústní nebo Skype) a velmi často jsou uchazeči požádáni o nezbytné reference a prokázání zkušeností. Tyto podmínky lze splnit buď uvedením jmen a kontaktů na případné referenty nebo přímo přiložením doporučujících dopisů od předchozích zaměstnavatelů.

Proces není náročný a když má člověk vše připravené dá se to do jednoho střediska stihnout za hodinu. Skeny a kopie licencí a kvalitní CV jsou samozřejmostí. Odměnou za případný úspěch při žádání o práci jsou v budoucnu oteřené dveře k možnosti získání sponzorovaného pracovního víza. Samozřejmě za předpokladu, že se v práci osvědčíte, Což při české pracovistosti a zodpovědnosti nebývá problém. Na NZ máme celkově dobré renomé a Češi platí za poctivé pracanty a myslící jedince :-).

Všechny pracovní pozice v lyžařských resortech s sebou nesou řadu výhod. Od slev na vybavení přes lekce zdarma, celosezonní pemanentky, až po velmi slušné slevy u partnerských společností (výlety, exkurze atd.). Všichni uchazeči o pracovní místa, a to i ta neinstruktorská, by měli mít jako hlavní předpoklad lásku k horám a přírodě. Vše o čem zde píšeme se odehrává v horském prostředí a s kulisou horských vrcholů novozélandských Alp. Tzn., kdo nemá rád sníh, zimu a nebude každou volnou chvíli (ride break) trávit na kopci, bude mít pozici o chloupek těžší. Ale vězte, že propadnout kouzlu novozélandských hor není tak těžké. Takže seberte odvahu a zkuste svoje štěstí. Jakmile to jednou klapne, budete se rádi další roky vracet :-).

 

Lyžařská střediska na Novém Zélandu:

Klubové resorty:

Severní ostrov: Tukino, Manganui

Jižní ostrov: Mt Olympus, Broken River, Craigieburn, Mt Cheeseman, Temple Basin, Awakino, Fox Peak, Hanmer Springs, Mt Lyford, Rainbow

Komerční resorty:

Severní ostrov: Whakapapa, Turoa

Jižní ostrov: Remarkables, Coronet Peak, Cardrona, Treble Cone, Ohau, Mt Dobson, Roundhill, Porters, Mt Hutt

Pro VisitKiwi Michael Turek - instruktor a lektor lyžování, majitel projektu Skifactory.cz, michael@skifactory.cz

Abel Tasman - kajaky Abel Tasman - kajaky Práce na sadu Práce na sadu

Diskuze

Nový Zéland Working Holiday 2019
Přidat se ke skupině

Roční cestovní pojištění na Nový Zéland

Roční cestovní pojištění na Nový Zéland

Booking.com

Novinky na Váš email