Vaření v přírodě

Odlétáte na Zéland až po prázdninách nebo vám letos Working Holiday víza nevyšla a nevíte co s létem?

Mám pro vás jeden typ na příjemně strávený den, při jehož příležitosti se můžete přiučit něco, co se vám na cestách může hodit. V tomhle článku bude řeč o kurzu vaření v přírodě. Já osobně nejsem žádnej velkej kuchař. Né snad, že bych vůbec vařit neuměla, ale rozhodně nejsem z těch, co si přípravu jídla nějak užívají. Vařím, protože mám hlad, a tak tomu bylo po většinu doby i při mých cestách na Zélandu.

Protože jsem cestovala low-cost a na tom, jak jídlo vypadá jsem si moc nepotrpěla, moje meny se většinou skládalo pořád dokola z toho samýho, a to nejen proto, že to bylo levný, ale taky proto, že jsem využívala potraviny, který se ve vedru v autě nekazily.

Koupila jsem si do auta plastovou bednu s víkem (víko je důležitý, aby se vám do jídla neprášilo - pochopíte hned jak poznáte zélandské gravel roads, a taky aby vám do jídla nelezli mravenci a myši), kterou jsem se snažila udržovat plnou trvanlivých potrevin, ze kterých je možné vykouzlit nějakou tu dobrotu, když zrovna nebyla lepší volba.

CO SE NACHÁZELO V ZÁZRČNÉ KRABICI?

SNÍDANĚ:

• Ovesná kaše s ovocným kompotem, marmeládou nebo medem - tohle jídlo není žádnej velkej gastronomickej zážitek, ale zasytí a hlavně je ze samejch trvanlivejch produktů, takže si ho můžete užít kdykoliv.
• Muffin nebo něco sladkýho z pekárny a mlíko - pokud jsem se pohybovala v blízkosti civilizace, milovala jsem upřednostnit snídani z pekárny před poklady z krabice. Něco sladkýho a k tomu mlíko, po kterým jsem byla na Zélandu jak divá. Asi z nedostatku bílkovin na cestách.
• Toast s marmeládou nebo medem - i tyhle suroviny chvíli vydrží, ale toastovej chleba už byl občas problém zkonzumovat celej dřív, než začal plesnivět. To je právě jedna z nevýhod singl cestování.
• Zbytky z večeře - protože jsem neměla ledničku a v létě bylo hodně rychle horko, stávalo se mi, že jsem snídala i to, co se do mě nevešlo při večeři.

To, že jsem se na svých cestách jídlem spíš odbývala neznamená, že to nejde i jinak. Naopak, vaření v přírodě, piknik nebo grilování na pláži může být součástí vašich nejkrásnějších cestovatelských zážitků. 

Já si dobré jídlo užívala většinou právě, když jsem byla na cestách s kamarády. To se pak vaření proměnilo v kulturní událost. Najednou nešlo jen o to vyprodukovat něco, co se dá zhltnout, ale taky o tu sociální složku. Ve dvou si "stolování" prostě víc užijete. Ano i to patří mezi další nevýhody singl cestování. Nevěšte ale hlavu, má to i svá pozivitiva.

TIP: O kladech a záporech singl cestování se dočtete v mém samostatném článku.

Po návratu ze Zélandu jsem díky úspěchu v jedný facebookový soutěži měla možnost omrknout, jak si takové vaření užívají profíci a užít si jedinečnou atmosféru kurzu vaření v Kokořínské přírodě.

Celá akce začala v pátek odpoledne, kdy jsme se společně s ostatníma účastníkama sešli v Praze na Hlaváku, odkud jsme společně vyrazili mikrobusem na místo určení. Skupinka výherců mě fakt příjemně překvapila. Všichni jsme byli podobně starý a nedělalo nám úplně problém najít společná témata. Celej den díky tomu plynul v hrozně příjemný atmosféře. 

Po příjezdu na místo jsme se seznámili s kuchařem Markem, kterej nás celým dnem provázel a pak už se pustili s chutí do práce. Nejdřív jsme se rozdělili do skupinek po dvou a zapálili si vlastní ohně. A po jejich rozhoření jsme začali s přípravou jednotlivých chodů.

Jako první jsme se pustili do přípravy carpaccia z čerstvého pstruha. Učili jsme se jak rybu nafiletovat a taky jak smíchat jednotlivé ingredience na okurkovo olivovou tapenádu.

S rybičkou jsme si hráli, tak aby výsledek byl presizní a nezbyla v ní jediná kostička. K tomu jsme používali speciální vykosťovací pinzety. Na tapenádu jsme pak připravili na jemno nakrájené okurky a olivy smíchané s olivovým olejem, solí, pepřem a trochou octa.

Potom, co jsme zblajzli tuhle dobrotu už na nás pomalu čekal další chod, který se mezitím pozvolna připravoval nad rozpálenýma uhlíkama našich ohnišť. Kuře se salátem z grilovaných mrkví s brynzou. Kuře vonělo ohněm a tenhle salát s podivnou kombinací ingrediencí byl naprostá bomba. Jestli si z tohohle kurzu něco budu připravovat doma. Tak tenhle salát bude určitě mezi prvníma.

Mám pocit, že už se do mě nemůže vejít ani sousto a asi nejsem sama, proto si dáváme společně s celou partou lehkej odpočinek v přílehlým přístřešku plným dek a polštářků před dalším chodem. Tentokrát se bude jednat o přípravu hovězího steaku v ohni přímo na rozžhavených uhlících s chumichurry. 

Na chimichurry jsme nadrtili čerstvou petržel, oregáno a česnek a smíchali s olivovým olejem a sušeným chilli. Příprava steaků byla super jednoduchá, pomazat olejem, osolit, opepřit a je hotovo. Teď už jen rozhrnout oheň tak, aby zbyly jen horké uhlíky, na které maso poklademe a necháme péct, po několika minutách otočíme. Po vytáhnutí z ohně pomažeme chimichurry a můžeme zblajznout. Nejsem moc masovej typ a tyhle steaky mě nikdy nijak nebraly, ale tohle byla prostě bomba! 

A nakonec sladká tečka. Celé dopoledne se nám společně s mrkvema na ohni grilovaly taky ananasy, který díky tomu nádherně změkly a ještě více zesládly. Po asi čtyřech hodinách grilování jsme je sundali z ohně, rozkrájely a servírovali na bílém jogurtu společně s kousky granátového jablka, javorovým sirupem a mátou. Málem jsem praskla, ale bylo potřeba si přidat.

Pak už jsme se jen rozvalili zpátky do našeho království dek a polštářů, odpočívali, trávli a skvěle se bavili. Začíná se pomalu ztmívat a ochlazovat. Počasí i atmosféra celýho dne byla báječná, ale je čas jet domů. Ještě závěrečná fotka a mizíme směr Praha, kam přijíždíme kolem půl jedenáctý večer.

Bylo to fakt skvěle strávený odpoledne, který můžu doporučit každýmu, kdo rád vaří nebo tráví čas v přírodě. Přeju příjemnou zábavu, ať už vaříte kdekoliv :-)

TIP: pro víc informací o kurzu mě kontaktujte do zpráv přes moji stránku Duckie_on_the_way, kde se taky můžeš pod komentář k článku pochlubit fotkou nebo příběhem z vlastního vaření v přírodě.