Silvestrovské mecheche

Poslední Novej rok jsem strávila na Zélendu pochodem Queens Charlotte tracku a novozélandskou půlnoc zaspala ve snaze dostatečně si odpočinout na následující den. Společně s holkama jsme si pak odpočítali v poledne ten Českej a na oslavu si dali pár kousků čokoládu. Žádnej velkej mejdan, ale klidně bych tak trávila každej rok. Nádherná příroda, klid a dobrodružství. To mi přijde o poznání zajímavější, než vylejvání se do němoty a střílení rachejtlí.

Letos jsem ale zpátky v Čechách a tak se naskytla klasická otázka. Co se Silvestrem? 

Vyrazíme do zahraničí, vykydnem se u televize nebo vyrazíme s partou na hory? Nakonec jsme svolali celkem početnou skupinku čítající přes 20 lidí a vyrazili na chalupu. Jasně, mejdanu jak kráva se zřejmě nevyhneme, ale rádi si své dny trochu kořeníme, a tak přišel skvělej nápad.

Rozdělili jsme se do dvojic, které si pak postupně rozebraly jednotlivá časová pásma dle vlastních vědomostí či zájmu a určili zemi, kteoru budou v rámci svého Nového roku prezentovat. 

Pak už jsme jen napjatě vyčkávali, co nám která hodina přinese. 

Čeká nás tak oslava začínající už v pravé poledne, tak jdeme na to!

Začali jsme zlehka. První přišel přípitek ve 12:00 na oslavu Nového roku pro Nový Zéland, kde většina z nás byla. Tuhle časnou hodinku si ale nikdo nerezervoval, takže proběhla novozélandská hymna, přípitek a pak skype hovory našim společným kamarádům nacházejícím se právě tam.

V 13:00 následovalo připití pro Austrálii, po kterém jsme vyrazili na procházku, kde nás zastihl v 15:00 taky korejský Nový rok.

Na 16:00 už jsme byli zpátky v chalupě a těšili se na první dvojici prezentující kulturní tradice Japonska. Proběhlo líčení zkušeností, ukázka fotek, tradiční oděvy i ochutnávka tradičního Saké. Laťka byla nastavená vysoko.

O hodinku později následovalo povídání o Bruneji. Malém daňovém ráji o 500 000 obyvatelích, kde se místo HDP měří vyspělost země podle lidského štěstí. To se může zdát na jednu stranu jako krásná věc, to však jen do doby, než něco poděláte. Platí tu tvrdá pravidla za cizoložství a jiné nekalosti, kvůli kterým můžete přijít třeba o ruku.

V rámci týhle přednášky jsme ochutnávali tradiční místní pokrm podobající se vajíčkový roládě. Dobrota.

Ani se nenaděješ a už se slaví Vietnam. Kluci nám symbolicky namalovali oči do šikma a poslali na ochutnání vietnamský bonbony, který okořenili tím, že je šoupli do slivovice :-D. Aby bylo rovnou čím zapíjet. 

Nakonec jsme si všichni dali hromadný vietnamský karaoke, což mělo nad očekávání velkej úspěch.

Holky, který si pro nás připravili Indickou specialitu byly připravený nad míru. Před usednutím na zem ke společnému jídlu jsme byli označeni tečkou mezi očima a požádání o sundání bot a ponožek. Pak už se servírovalo pravé indické jídlo- čočka, rýže, kuřecí maso s kari a pšeničná placka. To se podle zvyků jí bez příborů a pouze pravou rukou (levá se totiž používá na intimní hygienu). Před začátkem hostiny nám Týna zazpívala tradiční hinduistickou píseň a pak už následoval dlabanec. Nechyběly samotřejmě ani provizorní převleky.

*Indický Nový rok se skutečně vlbec neslaví 31.12. ale nebuďme detailisti...

Ani Írán skutečně v tenhle den neslaví Nový rok, to ale nebránilo další dvojici představit nám něco málo z jejich kultury. Temná a tajemná atmosféra svíček a arabských převleků nabízela čaj servírovaný se speciálním místním pečivem (jakousi minisušenkou z medu a čehosi) a cukrové homoli na tyčce, která se vkládá do čaje pro doslazení. Nechyběla ani vodní dýmka.

Opět boží zážitek doplněnej kostýmama, který trochu i naháněly hrůzu. 

Následoval přípatek pro Turecko a vyprávění Rejmise o jeho pobytu na místní škole, kde se vlastně moc nestudovalo, o to víc času mu proto zbylo na cestování. Proběhlo vyprávění o zemi, prezentace vlajky a kráské cestovatelské video.

Naše oslavy nebyly nijak striktní a tak ani nikomu nevadilo, že jsme pro svoou prezentaci zvolili Španělsko, které správně slaví Nový rok až hodinu po tom našem. Jejich novoroční zvyk se nám natolik líbil, že jsme ho i přes mírný časový posun na 23:00 hodinu museli prezentovat. 

Po mnoha přípitcích byla atmosféra v chalupě už trochu nezvladatelná, a tak nebyl čas na dlouhé řeči.

Španělé oslavují Nový rok tradiční aktivitou, kdy čekají na odzvonění půlnoci, kdy si při každém úderu zvonů strkají do pusy jednu kuličku hroznu. Tu nekoušou ani nepolykají. Během 12ti úderů si tak musí nacpat pusu 12kusy hroznového vína, které pak najednou rozkousají. To by jim mělo přinést štěstí do dalšího roku. 

Víc kuliček, víc štěstí - kolik zvládnete narvat do pusy vy? Mě se podařilo nasyslit 21 kuliček, rekord byl nakonec myslím okolo 25.

Pak už následovala pravá půlnoc, je to neuvěřitelný, ale dožili se jí všichni. 

Takže hurá, tak oslavu Nového roku po česku. Všichni ven na přípitek, ohňostroj a novoroční pusu :-*