Queenstown a Wanaka

Poslední dva dny volna před odjezdem z jihu jsem se rozhodla strávit výletem do Queenstownu a okolí. Vyrazila jsem ještě večer po práci, abych ušetřila čas na cestě. 

Po cestě jsem našla dva freedome kempy. První v Lumpsdenu je jistota, ten už znám a je skvělej, ale je jen 70km od domu, což mi moc času neušetří, rozhodla jsem se ho tedy projet a zastavit až v tom u Queenstownu. Navigace mi píše dojezd okolo půl jedenácté večer, takže doufám, že kemp po tmě najdu. Silnice je na hlavním tahu, takže dá se říct pořád rovně a žádý kodrcání po kamenitých stezkách. 

Fail: Přijíždím do kempu. Místo tu je, UF. Chci si skočit na záchod, když v tom najednou zjišťuju, že kemp je bez záchodu, tudíž jen pro self-contained auta (pro ta, která mají záchodem a umyvadlem součástí vlastní výbavy = karavany apod.) SAKRA! Je tma jako v pytli a další freedome kemp asi 150 kilometrů daleko, navíc dost mimo mojí trasu. Rozhodla jsem se teda přespat na černo. Uklidila jsem auto do tmy pod stromy a zalehla s plánem vstát okolo 4 ráno a ujet dřív, než přijede kontrola. Pokuty jsou tu veliký a já bylo poprděná až za ušima, takže jsem vlastně celou noc nespala a jen přečkávala tmu. První noc strávenou s Amélií von Duck jsem si představovala romantičtěji, ale co se dá dělat… To by jeden nevěřil, jak je noc dlouhá, když jenom ležíte a čekáte na světlo… Ve čtyři vstávám a mizím, pořád je ještě tma jako v pytli, ale až dorazím na místo, už by mělo svítat, tak třeba uvidím i pěknej východ slunce. 

Ještě za tmy projíždím vyhlášeným Queenstownem. Čekala jsem milion světel, ale je to jen prdelákov na hezkým místě, žádný velkoměsto. Jedu dál a na cestě kolem jezera Wakatipu se mi konečně začínají objevovat první výhledy. Východ slunce jsem bohužel neviděla, protože bylo pod mrakem, ale i tak začínají stát výhledy za to.

Přijíždím do první plánované místo, do malého městečka Glenorchy. Sotva se rozednělo, takže je ještě dost kosa (asi 10 stupňů) a já vyrážím na asi hodinový Glenorchy track kolem malých jezírek. Balím si s sebu nádobíčko a mlíko a po cestě si užívám snídani s výhledem na černé labutě.

Vracím se z nenáročné rovinaté procházky, je teprve 8:30 ráno a já se jedu ještě porozhlídnout po městečku. Je tu krásný místo na denní kemping, se záchody, skateparkem a krásnými výhledy. Nocovat se tady ale bohužel nesmí. Škoda, že nemám skejta, začínám přemýšlet o jeho pořízení.

Amélie touží po další dobrodružství, a tak startujeme a posouváme se k dalšímu nenáročnému tracku k jezeru Sylvan. Šlapání po rovince po probděné noci docela oceňuju a nikam moc nespěchám.

Ráda bych si dala oběd na pěkným místě a tak sedám do auta a přesouvám se do Queenstownu. Bohužel ten je tento víkend extrémně přeplněný, protože se tu koná nějaký maraton. Nedá se tu pořádně zaparkovat a všude je zácpa. Našla jsem parking u jezera, a tak sedám na lavičku a užívám dalších výhledů. Tracky, které jsem plánovala v okolí, ale budu muset nechat na jindy, protože takhle přeplněný místo se mi nelíbí. Posunu se raději jinam.

Kousíček od Queenstownu můžete navštívit Kawarau suspension bridge, starý most nad čiře modrou řekou, kde se uskutečnil první bungee jumping na světě. Přemýšlíte-li o vyzkoušení tohohle adrenalinovýho zážitku, tak tady je možná to správný místo do toho skočit. Pokud nemáte koule na něco tak bláznivýho, můžete vyzkoušet Ziplinu hnedle vedle. Na tu jsem se já osobně hodně těšila, ale ta tady mi nepřišla ničím výjimečná, nebyla dostatečně dlouhá ani bláznivá a tak jsem se rozhodla ušetřit dolárky na nějakou jinou. 

Začíná na mě doléhat únava z probdělé noci, a tak vyrážím směr Cromwell, kde plánuju nocovat. Cesta je krásná a hodně proměnlivá. Velké stoupání a pomalá náročná cesta serpentinami mezi hnědě kamenitými skalisky úplně bez zeleně mě dovádí přes hory do oblasti naopak pěstování zaslíbené.

Cestou okolo řeky jsem potkala i další adrenalinový nadšence, kteří se plavili na plovácích po divoké vodě. Vypadalo to jako sranda a ta křišťálová voda člověka fakt láká. Každá tahle atrakce je ale samozřejmě ždímačka peněženek, a ikdyž bych si nejradši vyzkoušela všechno, musím dobře zvažovat do čeho investuju. 

Začíná na mě doléhat únava z probdělé noci, a tak vyrážím směr Cromwell, kde plánuju nocovat. Cesta je krásná a hodně proměnlivá. Velké stoupání a pomalá náročná silnice vedoucí serpentinami mezi hnědě kamenitými skalisky úplně bez zeleně mě dovádí přes hory do oblasti naopak pěstování zaslíbené. Cromwell a jeho okolí je proslulé pěstování ovoce všeho druhu a nabízí se tu taky hodně sezonní práce, jeho "centurm" tak rozhodně díky velké ovocné soše rozhodně nepřehlídnete. Potkat tu můžete nejednoho beckpackera a i já jsem směřuju za svou další prací na třešně.

Freestyle duše jako jsem já by taky mohl zajímat super příjemný skate park, který najdete hned pod ovocnou sochou. Protože bych si tu ráda pořídila desku, začala jsem pokukovat po lidech v parku a začala se vyptávat, jestli nevědí o někom, kdo by něco prodával. Bohužel jsem byla neúspěšně. Budu hledat dál.

Kousek odsud u jezera je freedome kemp, kde jsem zakotvila už okolo 18h a šla dospat předchozí deficity a nabrat síly na další den, kdy už bych ráda vyrazila na nějaký větší výhledy. Freečko tady je celkem prostorný. Rozprostírá se okolo jezera, takže je to i s přírodní vanou. Nedaleko jsou k dispozici veřejný záchodky s nepitnou vodou. Víc tu nenajdete. Pokud se navíc chystáte v regionu pracovat, počítejte s tím, že v tomhle kempu můžete být jenom omezený počet nocí.

Druhý den ráno vyrážím do města Wanaka dát si trochu do těla na tracku k Diamond lakes, který dále pokračuje na Wanaka view a dále ještě na Rocky hill. Cesta je oproti méně turistickým místům na jihu velice bezpečná, plná lidí a částečně i s vybudovanými schody a výhled na jezero je odsud úchvatný. Byl to jeden z nejhezčáš výhledů, který jsem na Zélandu viděla. Přesto většina turistů dává v týhle lokalitě přednost podobnému tracku s jménem Roys Peak.

Po tomhle náročným, ale nádherným slunečným dni jsem se vrátila zpátky k jezeru Wanaka dát si oběd u světoznámýho stromu vyrůstajícího z jezera That Wanaka tree. Ten patřil k jednomu z mých na mým zélandským bucket listu. Krásný místo, který má neuvěřitelný kouszlo snad za každýho ročního období.

Strávila jsem u toho stromu celkem hodně dlouho dobu. Je boží! Pak jsem se zabalila a pomalu se začala vracet zpět domů. Sice byly teprve asi tři hodiny, ale za tyhle dva dny mám za sebou a před sebou zase okolo 700km a ono to docela unaví… Takže radši jedu. 

Tohle byl můj poslední výlet z mého přechodného domova nedaleko Invercargillu. Příští týden končím a vydám se za novým dobrodružstvím. Moje cestování tak začne nabírat na obrátkách.

Ale to až příště, tak zatím AHOJ!

Duckie_on_the_way