Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Queen Charlotte track

Plánování a rezervace

Samotný novoroční třídenní track Queens Charlotte předcházelo zdlouhavé plánování, kterého se ujala původně Ráďa. Já ji ale potkala v infocentru, zrovna když se pídila po bližších informacích a rezervacích, a tak jsem se rozhodla nenechat jí v tom smaotnou. 

Tenhle track je trochu složitější v tom, že pokud byste nechtěli využít vodního taxíku, museli byste jít 70 km, 3-5dní tam a pak stejnou cestu zase 70 km zpět, což je trochu pruda. 

Zvolili jsme proto možnost dopravy vodním taxíkem na začátek tracku, který zahrnuje i dopravu zavazadel do jednotlivých předem zvolených kempů (tzn. že nám každý ráno vyzvednou těžký batohy se stanama, jídlem a věcma na vaření a dovezou lodí na další stanoviště a my si tak můžeme nést jen batoh s věcma na daný den, což je skvělý, protože nebudeme muset bojot s váhou, ale jen se vzdáleností. Rozhodly jsme se absolvovat track za tři dny, což vychází na plus mínus 25 km denně.

Wather taxi nás stálo 105 dolarů na osobu, další poplatek 18 dolarů nás bude stát uhrazení pasu na projití privátních cest a 8 a 13 dolarů kempy. Rozhodně to teda není z nejlevnějších variant trampování, ale prý stojí za to. Tak snad  to nesklame. 

Před cestou

Samotnou cestu plánujeme na Nový rok. 30 se tedy vydáváme do Pictonu, kde bude naše cesta začínat. Freedome kemp vzdálený nedaleko odtud je už ale bohužel plný, a tak jsme nuceni se přesunout do Whatamango bay, asi nejbližšího kempu v okolí, kde jsme za 8 dolarů přenocovali a ráno se vydaly zpět do přístavu.

Fail: Tady ale nastal celkem zásadní problém, i přesto, že jsme přijeli s celkem velkým předstihem, jediný parkoviště, kde bylo možný parkovat auto déle než den, bylo totálně narvaný. Začaly jsme proto rychle šmejdit po okolí a hledat záložní plán. Našly jsme další parkoviště, ale posléze jsme zjistily, že tady se dá parkovat maximálně 24 hodin. Hodiny jakoby se najednou zrychlily, a my měly posledních pár minut do začátku plavby. Holkám se nakonec podařilo ulovit jedno místo. 2 auta jsou ale pořád plonkový. Já našla místo asi 3 minuty před plavbou a s náručí plnou spacáků a batohů rychle dobíhala loď. Poslední auto holky nechaly zaparkovaný kdesi na zákazu s tím, že nechaly klíčky na recepci společnosti, aby jim auto přeparkovaly, tak snad to všechno dobře dopadne.

Plavbu jsme nakonec stihly, i když tak na rychlo, že Marky tuším jede v tričku na spaní a jenom mafinama k snídani. Na celej den žádný zásoby, ani nic moc oblečení. Snad to nějak zvládneme posharovat a všechno dobře dopadne. 

Vyplouváme

Všechno dopadlo dobře, takže zahazujeme všechny stresy za hlavu a začínáme si užívat plavbu. Na palubě jsme dostaly čas, který jsme si vychutnaly společněme s mufinama od Marky a zbytek cesty strávily na palubě kochájíc se nádhernáma výhledama.  

Začátek tracku

Jsme na místě zvaném Ship cove. Loď nás vyložila 71 km od cíle a my teď máme tři dny na to, dostat se zpět. Dnes nás čeká asi 20km do prvního kempu s názvem Cow shed campsite, kde by na nás měly čekat i naše bagáž se stany. Cesta je mírně kopcovitá a vede lesem  z velké části podél pobřeží s výhledy na zálivy. 

Cowshed Bay campsite

Úspěšně jsme dorazily do prvního tábořiště. Vyzvedly jsme si bez problémů batohy u vody a šly postavit stany. Tenhle kemp byl významnej svou neuvěřitelnou koncentrací absolutně nejdrzejších ptáků Weka z celýho Zélandu. Chovaly se tady jako úplný gangy okrádající unavený pocestný. Přesněji šli po všem, co bylo z plastu. Ne proto, že by si pochutnávali na PET lahvích nebo igelitkách, ale mají pod čepicí a vědí, že v tašce většinou bývá něco schovanýho. Přiběhnou ke stanu a začnou šmejdit. Cokoliv se dá odnýst odnesou, nehledě na to, jestli to skutečně obsahuje něco k snědku. Můžou vám tak roztahat oblečení, odpadky nebo cokoliv co bude ležet opodál. Úplně nejraději utíkají s kořistí do lesa, kde se můžou schovat v keřích a hustých porostech a podrobněji v bezpečí skoumat, co že to vlastně uloupili. Dávejte si proto na své věci pozor. Nejen, že tihle bandyti dělají roznášením věcí nepořádek. Mohli by vás taky připravit o něco cenného nebo sežrat nějaký kus plastu, který by se jim mohl stát osudným, což bychom taky nechtěli. Všechno si proto zavírejte do stanu nebo věšte dostatečně vysoko na strom.

Kromě všudypřítomných somrujících wek tu všechno proběhlo bez problémů. Ráno jsme jsme vstaly, udělaly si vločky k snídani a vyrazily na další cestu.

Dnes nás kromě slunění u vody čeká nejnárčnější (nekopcovitější) část tracku. Abychom se dostaly do dalšího plánovaného kempoviště, kde na nás budou čekat bágly musíme ujít asi 25 kilometrů. V pohodový společnosti to ale snad nebude takovej problém.

Po cestě jsme ještě měly možnost rozhodnout se, jestli se vydáme na asi 2km vzdálenou vyhlídku, která byla mimo trasu. Moc se nám nechtělo, protože vedla do hroznýho krpálu, ale byla u ní cedule - nejkrásnější výhled na Zélandu nebo něco v tom smyslu, a to jsme si samozřejmě nechtěly nechat ujít, a tak jsme vyrazily.

Ta cedule nekecala. To co jsme nahoře spatřily rozhodně stálo za tu námahu. Fjordy jako na dlani. Tady máte pocit, že vám patří svět ,stejně jako má pocit další zlotřilá Weka, že jí patří vaše svačina. 

Poslední den cesty

Po lehce bujarém večírku místních kemperů, kteří pokřikovaly kolem stanů se budíme do nového rána 2019, dáváme si snídani a časně ráno vyrážíme na poslední část tracku. Čeká nás ještě asi 27 km, takže na flákání není čas, navíc jsme dnes omezeny odjezdem vodního taxíku, který vyplouvá v 18h.

Po cestě nás ještě čeká oslava českýho Novýho roku, která proběhne v době našeho oběda. Na oslavu jsme si schovaly to nejcenější - kus čokolády :-). Pěknej kus cesty jsem pak protelefonovala s rodinou a kamarády, abych je pozdravila a popřála jim na dálku všechno nejlepší.

TIP: Telefonní perátor Vodafone nabízí tzv. Friday deals nebo Friday offers nebo tak nějak. Jedná se o to, že si každý pátek můžete ve stažené aplikaci zatočit kolem štěstí, kde si vytočíte tři výhodný nabídky. Některý jsu třeba i zdarma, některý za pár dolarů nákupu, jsou ale vždycky fakt super výhodný. Můžete si třeba za dolar vytočit nějaký MB internetu nebo volání či sms na týden zdarma. Mimo jiné se tam dá vytočit za pár dolarový poplatek asi 120 minut volání zdarma do Čech, a tím jsem právě v tenhle moment disponovala, což se náramně hodilo.

Poslední část je celkem hodně po rovině, a proto asi nejnudnější. Každá si nasazujeme svoje vlastní tempo a vydáváme se na cestu. Když jsme už měly jistotu, že příchod stíháme na čas, dovolily jsme si i krátký odpočinek v cílové rovince.

Campbay campsite

Jsme v dalším kempu. Teď ještě najít, kde máme vodním taxíkem dovezenou bagáž. To byl poněkud větší oříšek, než jsme původně předpokládaly. Na molu, kde se mají batohy normálně vyzvedávat nebylo nic, kromě cedule, že tam mají batohy být. Začaly jsme být proto trochu nervózní a rychle začaly pátrat po jejich zmizení. Doufaly jsme, že důvod proč tam nejsou je, že začínalo pršet nebo třeba kvůli přicházejícímu přílivu. Řekla bych, že jsme při pátrání nechodily pár kilometrů navíc, a to v po celodenní tůře, kdy už se netěšíte na nic jinýho, než až si konečně otevřete plechovku s fazolema, nebylo úplně ideální. Nakonec jsme se dopátraly teleofnního čísla, kam jsme se asi minutu před zavíračkou dovolaly. Nasměrovaly nás do přístřešku k hotelu, kde jsme konečně našly, co jsme hledaly. Teda né tak úplně Chyběl tu jeden batoh. To už začínalo poprchávat a rozdělily jsme se proto na skupinu stavějící stan za relativního sucha (mě) a skupinu hledající poslední batoh (ostatní holky).

Já tak tak stihla dostavět stan a naházet všechny bágly dovnitř, abychom nespaly v mokrých spacácích, když v tom přicházejí holky. Poslední batoh je na světě. Byl uložený v jediným hotelu široko daleko, jako záloha. Za uložení batohů na tomhle místě si totiž účtovaly poplatek a aby měly jistotu, že jim ho zaplatíme, stáhli si jeden batoh k sobě na recepci. My ale samozřejmě měli připravený drobný přesně na jednotlivý kempy a ani dolar navíc. Takže Zuzka musela zapracovat svým šarmem :-D, aby získala batožinu zpět. Naštěstí to nebylo tak složitý a recepční se nad námi slitovali.

Za pár hodin je novej rok, vaříme vačeři a dáváme si na burany k fazolím a těstovinám z pytlíku "šáňo". Do půlnoci jsme nevydržely a padly únavou asi v 22. Zítra nás čeká zase dlouhá cesta, a tak je třeba načerpat síly. 

Ship Cove - konečně v cíli

A je to za námi. Za tři dny jsme zdolaly zhruba 76 km cesty podél jednoho z mnoha fjordů Queen Charlotte Sounds. Zěptně bych tuhle cestu hodnotila jako finančně záročnejší, zejména kvůli vodním taxíkům, a taky platby povolení pro vstup na území. Byl to ale moc pěknej vejlet, a i když to bylo občas až moc jednotvárné, protože obcházíte třeba celý záliv a výhled je tudíš dlouhou dobu hodně podobný jen z různých úhlů, myslím, že to stálo za to.

TIP: Ráda objevuju míň profláklý místa. Tohle samozřejmě není žádnej utajenej spot, ale zároveň je tu určitě poklidněji, než na oněch proslavených Great Walks. A výhledy tu určitě taky stály za to, stejně jako na dalších méně populárních tracích. Určitě proto doporučuju nedržet se strktně turistických míst a odbočit občas taky z trasy. Tím nemyslím brouzdat se někde buší, ale nebát se zajet na místa, o kterých se tolik nemluví. Mnohdy budete velmi mile překvapeni. Já tak našla úžasná místa, kde všechny výhledy patřily jenom mě.

Cesta zpět

Cestu jsme stihly tak akorád, takže máme ještě chvilku času na odpočinek, nanuka a koupačku v přístavu, kam pro nás měl připslout náš taxík.

Koupačka se po třech dnech na lopotění bez sprchy fakt hodila. Sice byla příležitost se vykoupat během cesty. Jednou jsme ale narazily na místo plný průsvitných medůz, o kterých jsme netušily jestli jsou nebezpečné, po drýhy to zase bylo večer v kempu, kdy pršelo a byla fakt kosa. Vlhčený ubrousky tak musely postačit. Kromě medůz jsme po cestě viděli přímo z tracku taky rejnoka. No jupí, kdo by si to byl pomyslel, že se bude prohánět takhle blízko břehu.

Po příjezdu water taxi jsme se nalodily a užívaly cestu zpátky, vyhříváním na sluníčku, pozorováním obzorů a vln za člunem.

Příjezd do Pictonu

Byl to krásnej vejlet a dokonce i všechno dobře dopadlo, já se totiž bála, že jsem si v předodjezdovém shonu zapomněla zamknout auto, holky zase neměly jistotu, jestli jim skutečně někdo to jejich přeparkoval. Všechno ale bylo tak, jak mělo a my se proto po pát minutkách relaxu "na dobro" loučíme. 

Skončila jsem s prací na sadu a teď odjíždím dál svou cestou. Čeká mě proto zase chvíle sólo dobrodružství. Kam mě nohy zavedou příště?

Už brzy na Duckie_on_the_way

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

Routeburn Track / Zážitky z Great Walku
Routeburn Track / Zážitky z Great Walku

Routeburn track patří mezi tzv. Great Walky, kterých je Zélandu deset, jsou to vícedenní treky a snem každého pořádného hikera je si aspoň jeden Great Walk dát! Kepler jsem zdárně pokořil :D a tak se...

14.07.2020
Kepler Track / Zážitky z prvního Great Walku v životě!
Kepler Track / Zážitky z prvního Great Walku v životě!

Kepler track patří mezi tzv. Great Walky, kterých je Zélandu deset, jsou to vícedenní treky a snem každého pořádného hikera je si aspoň jeden Great Walk dát! Byl to i můj sen, proto jsem mu vyrazil do...

04.06.2020
4 dny práce v NZ pekárně
4 dny práce v NZ pekárně

Proč střídat práce? Proč ne? Co je víc než získávání stále nových zkušeností a nemít stereotip.

16.03.2020 Travelvedi
Na jablkách
Na jablkách

Apple picking

19.02.2020 NZtko
Rotorua, zélandské zážitkové Vegas
Rotorua, zélandské zážitkové Vegas

Důvodů proč vyrazit do Rotoruy bych našel doopravdy hodně. Spousty pěších treků, nádherná jezera, termální lázně, rybaření, ale především rozmanité adventure aktivity. A právě o těchto...

17.02.2020 romancermak