Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

První výlet Severáku

Je nové ráno a já se konečně budím s pocitem pohody. Za svítání jsem si dala procházku kolem jezera vedle kempu (Wairapapa) plného černých labutí, dala si rychlou snídani a vyrazila na cestu k majáku Cape Palliser lighthouse. 

Cape Pallister

To konečně nahradilo reputaci předchozím špatným dnům. 

Tady se mi moc líbilo. Jen je potřeba si po cestě dát bacha na to kolik máte nafty, protože tu široko daleko není žádná benzínka. Já měla na mále, ale dobře to dopadlo. Cestou ke Cape Pallister jsem minula skály, do kterých se chystám na procházku po cestě zpátky. 

Silnice k majáku byla moc pěkná a pohodlná až na pár posledních kilometrů, které vedly po gravelka. V jednom místě za přílivu se dokonce projíždělo přes místo, kde se vlny tříštily o břeh hned vedle silnice a cákalo až na auto. 

2.Tulení kolonie

Kousíček před majákem přebývá kolonie tuleňů, kteří se tu všude nebojácně povalují po trávě, skoro až na příjezdové cestě. To mi samozřejmě nedalo a šla se k nim pokochat blíže.

3.Vyhlídka u majáku

K samotnému majáku vedou strmé dřevěné schody. Je tu přesně 250 schodů dělících mě od vyhlídky na oceán. Samozřejmě ne na dlouho. Škrábu se nahoru. Jen já a později asi dva další turisti, takže krásnej klídek. 

Vyhlídka pěkná, ale víc se mi asi maják líbí se schodama odspodu. Vypadá tak majestáně.

4.Další tuleniště

Cestou zpátky jsem se zastavila u jednoho z dalších tuleních spotů a uvařila si snídani. Člověku hned ty obyčejný vločky líp chutnaj, když přitom může pozorovat rozbouřenej oceán a povalující se tuleně. Kam se na to hrabe hotelovej servis.

5.Putangirua Pinnacles

Odtud se postupně vracím po stejné cestě zpátky okolo už zmiňovaných skal Putangirua Pinnacles, který byly mým hlavním cílem dne. Tuším, že se tu natáčel i Pán Prstenů, ale kvůli tomu tu nejsem.

A BINGO! Krásný místo. Můžete tady jít tak hodinu a půl dlouhej track na výhled a nebo se z cesty trhnout a jít se projít přímo mezi skály. Pokud zvolíte druhou variantu, vydejte se cestou po tracku (směr stream loop) a až vás bude cesta dále směrovat do lesa, nezahýbejte. Jděte dál rovně a dostanete se přímo pod skály. 

Můžete si tam chodit, kde se vám zachce, ale dávejte pozor. Tyhle skály jsou vlastně taková slepenina bahna a kamení, takže se může kdykoliv jakýkoliv uvolnit. Jo, a každopádně je lepší si vzít pohory, pokud si jako já nechcete v teniskách 68 krát za cestu ukopnout palec.

Centrální parkoviště tohohle tracku je zároveň DOC kemp asi za 8 dolarů nebo za tu nejnižší cenu. Takže pokud se vám už nebude chtít nikam dál, můžete zůstat přes noc. 

6. Eketahuna camp ground

Já tu ale nezůstávám. Mám ještě spoustu času a tak se posunu dál pojedu se zabydlet do Eketahuna camping ground, kempu, kterej sice nebyl freedome, stál 7 dolarů, ale recenze na něj byly tak dobrý, že jsem si říkala, že ho musím vyzkoušet. 

Po cestě jsem to ještě střihla do zélandského Stone Henge, po příjezdu jsme ale narazila jen na zamčenou bránu zabezpečenou elektrickým vedením s nápisem soukromý pozemek. 

Takže nic a jedu dál do kempu. Jsem tu a začínám dobře chápat, proč jsou kempingové aplikace plné chvály. Za tuhle cenu teda klobouk dolů. Kuchyňka, pračka, proud ve společnejch prostorách na nabití, spaní a horká sprcha. To všechno v ceně. A moc milí vlastníci, kteří se o kemp starají. Mnohdy zaplatíte 13 dolarů jen za to, že můžete spát v autě a jste rádi, když tam teče někde voda z kotoutku. 

Tohle místo bylo ideální příležitostí na nabrání sil a obnovení zdrojů. Dala jsem si pořádnou sprchu, umyla si hlavu, vyprala prádlo, nabila foťák, telefony a všechny baterky a uvařila si pořádnej oběd. Sice jsem tím ztratila půl dne, ale stálo to za to. 

Z kempu se dalo jít na mini procházku ke starému lanovému mostu. To teda žádný terno nebylo. Most už byl tak starej, že tam žádnej nebyl :-). Jen zbytky nějakýho ukotvení, takže nestojí za to. 

Pak už vyrážím na další cestu.

7.State Highway 2

Tak jsem vyrazila dál po State Highway 2. Po cestě byly krásný výhledy na zelený kopce a větrný elektrárny. Zastavuju na pár fotek, a pak dál přes městečka Pahiatua a Woodvile až do Ashhurt, kde jsem se zastavila ještě na krátkej průzkum. 

Ráda bych se dostala k větrníkům nějak blíž. Takže jsem se rozhodla jít tu jeden track- Manawatu Gorgewalk – ten má ale bohužel 10 km a není to okruh tzn., že abych se dostala zpět k autu, musela bych jít 20 km a jsou 4 odpoledne, takže to asi neklapne. Šla jsem teda alespoň malej okruh na začátku, ale větrníky odsud vidět cestou nebyly. Nebylo tu celkově ani moc výhledů, ale jedna pěkná socha maorskýho vůdce, který se kdysi plavil mořema, objevoval nová místa a vedl celý svůj kmen za lepším.

8.Fielding

Pak jsem pokračovala dál přes městečko Feilding, kde jsem se zastavila na krátkou procházku v Kitchmer parku. Ani to nebylo žádný terno. Pěkně postavený dřevěný chodníček na malou procházku po lese. Můžete si tam ale přečíst informace o místních druzích stromů, což může být zajímavý, pokud vás příroda zajímá trochu víc do hloubky. 

Tak já se třeba dočetla, že Silver fern, kapradina, kterou má ve znaku nový zéland používali dříve Maorové k vyznačování cest v noci tak, že je pokládali na zem stříbrnou (spodní stranou) nahoru, aby se od nich odráželo světlo a oni tak trefili zpátky domů.

9.Whanganui

Tak, to byla jen krátká zastávka a mažu zase dál, začíná se stmívat a já ještě nemám tušení, kde budu dnes spát. Prostě pořád jedu a až nebudu moct, tak se někde usídlím. 

Tím, že jsem měla dopoledne odpočinkový mám pořád dost energie, takže není čas ztrácet čas. Jedu dál do města Whanganui, kde těsně před západem slunce zastavuju. 

Někde jsem se dočetla, že je tu nějakej podzemní výtah. V podzemí by přeci nemělo vadit, že už je tma, stejně je tam potřeba baterka. Nakonec jsem zjistila, že to není výtah ale jen tunel Durie elevator (tunnel entrance) a bohužel byl už zavřenej, protože bylo asi půl devátý večer. Našla jsem si ale jiný vyžití a to výšlap do schodů k Durie tower hill, jakýsi strážní věži, vedle který stála ještě vyhlídka na město. A to byla pecka, protože zrovna zapadlo slunce. To sice nebylo vidět, ale obloha se krásně zbarvila, a tak jsem tam strávila společně s nějakou místní paní ještě tak 20 minut. Povídali jsme a pozorovali oblohu. 

Po západu byl čas nasednout na kočár a začít hledat nocleh. Už byla tma a mě došlo, že mám docela hlad. Měla jsem štěstí, bylo půl desátý a tady jsme našla Count Down otevřenej do desíti. Beru něco rychlýho na cestu a vyjíždím do nejbližšího freedome kempu.

foto

foto

foto

foto

10. Freedome kemp Patea

Je to ještě asi 60 km, ale pořád po hlavní silnici, takže by to měla být brnkačka. Navíc kemp je přímo ve městě (Patea na ulici Bedford street) přímo u hlavní silnice, takže bude sice přes noc asi dost hlučnej, ale pro mě v tuhle chvíli dobře, protože se po tmě nechci vydávat po žádných kamenitých cestách někam do nikam. 

Přijela jsem, zaparkovala na trávě a šla spát. Na místě bylo tak dalších 10-15 aut a asi 2 stany. 

Informační cedulka o používání kempu byla hnedka vedle jednoho auta se stanem a já jim tam nechtěla v noci svítit, takže jsme postě zaparkovala a šla spát. Celou noc tu byly hendle vedle otevřený sociálky s tekoucí nepitnou vodou, což bylo fajn. Horší byl hluk ze silnice a občasný troubení projíždějícíh aut, která evidentně nesouhlasila s  tím, aby tam takovýhle kemp byl. (To se bohužel na některých místech stává - místní tím dávají najevo svoji nespokojenost a snaží se tak turisty vyprudit).

Ráno jsem zjistila, že ne ceduli bylo napsáno, že ve freedome kempu můžou být maximálně tři auta. Takže jsem se tam moc nezdržovala a radši brzy odjela. 

Mimochodem hnedka vedle kempu byl skate park, překvapivě. Jako snad v polovině případů:-D kdy je freedome kemp ve městě. Ale byl takovej starší, trochu porozbitej. Pojezdit by se tam ale dalo. Já už ale nemám skate. A ani mi to nějak nevadí. Mám jiný plány. Dnes jedu na sopku Mt. Taranaki.

O tom ale zase příště...

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

Ze života cherry pickera
Ze života cherry pickera

Jak to chodí na třešních a jak utratit vydělané peníze?

24.10.2019NZtko
WHS víza v KANADE
WHS víza v KANADE

Niektorí z vás sa chystajú do Kanady alebo o nej premýšľajú. Preto som pre vás pripravila článok, v ktorom sa dočítate nielen o working holiday vízach, ale aj o praktických radách, ktoré by vám mohli...

16.10.2019@madein_czechoslovakia_
Coromandel
Coromandel

Cesta na poloostrov plný pláží včetně Hot water beach s horkou vodou či populárního Cathedral Cove.

08.10.2019Duckie_on_the_way
Samoa - co vidět na Savai´i
Samoa - co vidět na Savai´i

Tipy na výlety na Somoiském ostrově Savai´i.

30.09.2019VisitKiwiCZ
Samoa - co vidět na Upolu
Samoa - co vidět na Upolu

Poznejte Samou, místo, na které byste se z Čech jen těžko podívali, máte teď na dosah ruky.

VisitKiwiCZ