Dýně

Dýně, humanitární mise a černí muži pod bičem otrokáře - takhle by se daly ve zkratce popsat poslední dva týdny mého života na Zélandu.

Hlavně kvůli vlnám jsem utekl z kiwi sadu v okolí Taurangy a přesunul se do oblíbeného surfařského městečka Gisborne. Pár dní jsme měli neskutečný štestí na vlny, ale počet dolarů na účtě se začal blížit kritické hodnotě, takže jsme většinu času mimo vlny trávili hledáním práce.

Hledání práce v okolí Gisborne

Po sedmi letech jsem si vytvořil CV a objezdili jsme dost míst po celém městě. Oproti očekávání nás na většině místech neuvítali s otevřenou náručí, ale spíš s tím, že jsme měli přijít o týden/dva dřive, nebo že mají full staff. Nakonec jsme skončili tam, kde jsme úplně prvoplánově nechtěli - u firmy, která řeší pracovníky na pole a sady. Když jsme jeli podepsat smlouvy, měli jsme téměř jistotu, že další den nastoupíme na sběr jablek, který tady v okolí jede nejvíc.

Na míste nám ale bylo řečeno že budeme pomáhat se sklizní Squashe. Do chvíle, než nám ukázali obrovskou mašinu na bázi traktoru, která to sklízí, jsem myslel že jde o nejaký malý divný ovoce, co roste na stromech a asi nikdy by mě nenapadlo, že je to místní slang pro dýně.

Práce na dýních

Když jsme druhej den dojeli na pole, překvapení bylo jeste větší - nastoupili jsme do pracovní skupiny čítající 10 potetovanejch maorů (včetne jedný kérky přes celej obličej), 2 bílý traktoristy, jednu místní bílou holku, která vyrostla na farmě a našeho maorskýho šéfa Marka.

Poprvý jsem tak nastoupil na stupínek vzadu na traktoru a začal maraton mačkání tlačítek, přerovnávání dýní a přebírání nových krabic od traktoru. Mark stále opakoval, že je to sice těžká práce, ale že je to vlastně humanitární pomoc malým dětem v Asii, aby netrpěli bez dýní hladem (celá úroda se odsud vyváží do Japonska, Jižní Korey a Číny). Během dne jsme pak ještě stihli zjistit, že naprostá většina našich nových maorských kamarádů je součástí místního gangu Black Power (což konečně vysvětlilo, proč mezi sbíráním dýní čas od času zvednou pěst nad hlavu a začnou křičet "black power" nebo "power to the people".​

Samotná práce ale byla a je celkem zábavná a nebýt neskutečnýho horka, tak by i ta desetihodinová směna byla vlastně příjemná. Desítky-dvanáctky tak dávám s maorskou partičkou až do dneska a ještě mě to týden čeká. Co by ale asi nikoho nenapadlo je, že to bude práce, ve který se dozvím a naučím spoustu nových věcí - a to nejen o dýních, traktorech a kamionech, ale o tisicovce dalších věcí. Každej den si dávám minimálně čtyřhodinovej maraton podcastů a audioknížek. Takže jestli máte pocit, že vás vaše práce málo intelektuálně vzdělává, asi je čas na výpoveď a dýňovou sklizeň i u vás.

Pro VisitKiwi Dan Peřina