Novozélandská příroda v ohrožení

I přesto, že je Nový Zéland plný přírodních parků a chráněných zón, dle posledních výzkumů vychází najevo šokující zpráva. Nachází se totiž na prvním stupínku v celosvětovém měřítku ohrožení lokální biodiverzity.

Zdejší situace je tedy světově nejvážnější!

Dle posledního měření Environment Aotearoa 2019 jsou téměř dvě třetiny vzácných ekosystémů ohroženy kolapsem. Tisíce živočišných druhů jsou řazeny, buď mezi ohrožené druhy, nebo jim dokonce hrozí úplný zánik. 

To zahrnuje:

• 90% všech mořských ptáků
• 84% plazů
• 76% sladkovodních ryb
• 74% suchozemských ptáků

Mnoho dalších druhů navíc nebylo hodnoceno.

Biodiverzita je chápána jako počet druhů v dané zemi nebo ekosystému. Zahrnuje genetickou a ekosystémovou rozmanitost včetně klíčových složek, jako je endemicita (druhy nalezené nikde jinde na světě), přirozená rozmanitost (podíl původních druhů) a druhy, které jsou zásadní pro funkci ekosystému.

Globálně biodiverzita ve všech jejích podobách prochází neustálým poklesem. Její klasifikace stavu ohrožení je velmi složitá. Při popisu její úrovně je proto mnohdy jednodušší podívat se naopak na podíl druhů uvedených jako „neohrožené“. Ale i tento údaj je pro Nový Zéland alarmující.

Neohrožených je na Novém Zélandu pouze asi:

• 18% brouků
• 26% sladkovodních ryb
• 38% mořských savců
• 12% ještěrek
• 5% hlemýžďů
• 50% rostlin

Nový Zéland přitom disponuje obrovským množstvím endemických druhů, tedy zvířat, která nežijí nikde jinde na světě. Pokud tedy daný živočišný druh nebude zachráněn, bude navždy neobnovitelně zatracen.

V současné situaci je těžké určit, zda novozélandská biodiverzita klesá či nikoliv, protože jedna čtvrtina z téměř 4 000 druhů, které jsou v současné době klasifikovány jako ohrožené, byla hodnocena pouze jednou, a tak neexistuje možnost porovnání, zda se stav jejich ochrany změnil. Ze zbývajících zhruba 3000 ohrožených se ale 10% zhoršilo  a pouze 3% zlepšily, což poukazuje na celkovou neúspěšnost dlouhodobého plánu pro ochranu místní krajiny.

Kromě neefektivní ochrany druhů je dalším faktorem ztráty místních ekosystémů stále se zvyšující využití půdy pro intenzivní zemědělství a stavbu měst.

První změny nastaly s příchodem Polynésanů, další pak po evropské kolonizaci, která zapříčinila  masivní odlesňování a s ním spojené odvodňování místních mokřadů, které byly domovem mnoha jedinečných rostlinných i živočišných druhů.

V nedávné době přispělo k dalšímu znehodnocení rozšíření mléčných farem. Celkové vegetační pokrytí v zemi se snížilo z původních 90% (za období bez osídlení člověkem) na současných 30%. Jedna třetina země je navíc pokryta nepůvodními exotickými travními porosty.

Dalším vzorovým příkladem pak může být  úbytek sladkovodních ryb, jejichž nárůst podílu ohrožených druhů se na počátku 90. let minulého století zvýšil z přibližně jedné čtvrtiny na tři. Nejinak jsou na tom i mořské druhy ryb, které jsou naprostým zákazem výlovu chráněny jen v 0,4% území. 

Nový Zéland má v rámci cílů udržitelného rozvoje OSN závazek snížit úbytek biodiverzity v zemi.

Jendá se o dosažení:

• SDG 14 (život pod vodou), který stanovuje zachování trvalé využitelnosti oceánů, moře a jejich zdrojů pro udržitelný rozvoj.
• SDG 15 (život na souši), který se naopak věnuje ochraně, obnově a podpoře udržitelného využívání suchozemských ekosystémů, udržitelného lesního hospodářství a boje proti zastavení degradace půdy. 

V udržení plánu však neexistují žádné známky skutečného úspěchu.

Nový Zéland sice v roce 2000 vypracoval národní strategii v oblasti biologické rozmanitosti, ten je ale při zlepšování jejího stavu do značné míry neúčinný. Jak OECD poznamenala, strategie a plán postrádají jasnost a jasné způsoby provádění.

Je proto čas začít jednat na všech úrovních společnosti. Města a regiony musí zajistit, aby byly parky a chráněná území náležitě řízeny. Vláda musí pracovat na aktualizaci neúčinné legislativy a zavázat se k prosazování práva. Jedině tak má Nový Zéland šanci na záchranu nevratného procesu vymíraní vzácných druhů, se kterými se v případě neúspěchu již nikdy nesetkáme.

Zdroj: theconversation.com