Northland se Sylvou

Další ráno jsem se měla sejít s holkama (Sylvou a její kámoškou Míšou) a společně podniknout jejich autem trip na severní výběžek Northlandu. Ale protože v kempu nebyl signál domluva se nám trochu zkomplikovala a já ráno doufala, že holky už neujely. Vstala jsem a dojela do městečka Kaitaia,kde jsme měly mít sraz. Bohužel chvilku potom, co jsem projela silnici se tam asi muselo někde něco stát, protože holky už ji neprojely a musely to celé objíždět, což jim zabralo asi dvě hodiny navíc. Z brzkého ranního výjezdu se tak stalo dopoledne strávený v knihovně. To mi ale vůbec nevadilo. Trpělivě jsem čekala až holky dorazí. Ty přijely asi až kolem 11 hodiny. Zajely jsme zaparkovat moje autíčko (dost jsem se bála, že mi ho přes noc někdo vybere, protože tohle město bylo dost pochybný), jely nakoupit a natankovat a vyrazily na cestu. 

Holky mají dodávku pro tři, takže se v pohodě i vyspíme a ušetříme na benzínu, což se mi s mýma posledníma 30 dolarama na účtě dost hodí. Po cestě se u cesty zastavujeme na zmrzlině v Te Kao, což jsem se někde dočetla, že je nejlepší zmrzlina na Zélandu. Takže jsme nemohly vynechat. Čekala jsem nějakou domácí, ale byla to jenom jejich Tip Top zmrzka, která se dá koupit normálně v obchodě. To mě trochu zklamalo, ale pak jsme zjistila, proč je asi tak vyhlášená. Byla to porce jako kráva s bonbonkem nahoře. A byla to dobrota. Takže domácí nedomácí. Šmakovala.

Potom jsme jeli dál, omrknout Te Paku dunes. Písečný duny, kde se dá sjíždět písek jako na bobu. Je to zvlášní, všude krásně zelená tráva a najednou obrovská písečná duna. 

Bylo tam spoustu lidí a malinká půjčovna, kde půjčovaly bodybordy na bobování za 15 dolarů. To jsme nevychytali, mohli jsme si jeden společně koupit ve Warehousu a vyšlo by nás to levněji. Dneska stejně ale nechceme jezdit, je asi sto stupňů, jen jsme chtěli omrknout situaci na zítra. 

Cestou na duny jsme se zastavily u jezera Ngakeketa, které bylo po cestě těsně před dunama. Nějak se nám tam zalíbilo. Fotili jsme vodu a lezli po popadaných kmenech. Nakonec jsme objevily ještě provazovou houpačku, kterou jsem prostě nemohla nechat nevyzkoušenou.

Odtud jsme se vypravily na poslední bod trasy dneška před usídlením v kempu. Jedná se o nejsevernější bod Nového Zélandu. Oblíbené místo s majákem Cape Reinga. Krásný výhledy po cestě i po příjezdu.

Pak už jsme začaly být dost hladový a tak jsme zamířily do kempu za 8 dolarů Tapotupotu, kde jsme se příjezdu a lehkým rozkoukáním po asi hodinovým boji s větrem rozdělali gril a udělaly si super baštu. Jedná se o celkem prostorný kemp u pláže, kde najdete i sprchy se studenou vodou.

Ráno jsme si daly studenou sprchu, umyly si vlasy a vyrazily omrknout pobřeží na Pananehe island. Tam jsme si dali procházku po pláži a vyškrábali na se na kopeček za lepším výhledem. Tohle není žádný turistický místo jen náhodná návštěva místa, který se nám na mapě zdálo zajímavý.

Odtud jsme zajeli ještě do městečka Te Hapua, který na mapě vypadalo, že by mohlo být moc pěkný, protože je obklopený zálivama. Opak byl ale pravdou. Tohle bylo trochu strašidelný a ošklivý město duchů s rozpadlýma domama. Necítili jsme se tam vůbec dobře. Takže jsme to rovnou otočily a zmizely odtamtud. 

Dnes jsme měly jet po cestě zpátky zkusit bobovačku na dunách, ale je fakt šílený horko a vyšlo by nám to akorát tak na 12 v poledne, kdy je sluníčko nejsilnější a nějak se nám na ten rozpálenej písek nechtělo. Takže jsme bohužel tuhle aktivitu vynechaly, a pak už mířily zpět do města Kaitaia, kde mám zaparkovaný auto. 

V plánu jsme měly ho vyzvednout a jet společně přenocovat do freedome kempu, kde jsem spala před setkáním s holkama. Bohužel jsme ale zjistily, že silnice je pořád zavřená a objížďka je šílená a kdo ví, jestli bychom se tam vůbec dostaly. Snažily jsem se vymyslet náhradní plán, ale moc nám nic nehrálo do karet. Já fakt nemám už žádný peníze, takže si spaní v placeným kempu nemůžu dovolit. Holky samozřejmě nechtějí riskovat spaní někde na punk, což naprosto chápu. Takže se rozdělujeme. Holky jely přespat do Matay bay campsite, já jela stejným směrem, ale zakempila jsem to u moře ve městečku Tokerau, kde jsem si při západu slunce uvařila večeři a počkala až se setmí, abych se mohla zase klasicky někam zašít. 

Místa všude bylo spoustu, ale já pořád přebírala, protože jsme si říkala, že když se to dá parknout všude, vyberu si místo, kde na mě nebude moc svítit světlo. Nakonec jsem to zaparkovala za nějakým víkendovým domkem na posekané trávě, kde bylo evidentní, že v domě nikdo není, a že se nejspíš pronajímá jen na prázdniny. 

Zalezu a jdu spát, když v tom asi po hodině přijelo auto, ze kterýho vyskočil chlápek s baterkou a začal mi svítit do auta. Rychle jsem vyskočila z postele a on se mě ptá, co tam pohledávám, že jsou tam všude kamery. Ha! Tak to se mi nepovedlo. Víkendový domky nebrat :-D. 

Vysvětlila jsem mu, že jsem tam chtěla jen přespat a že v 5 ráno budu pryč. Byl rozumnej a nechal mě tam. UF! 

Ale stejně jsem nevěděla, jestli to že řekl, že je to v pohodě znamená, že mě nechce vyplašit, abych neujela a pošle na mě někoho, kdo mě dá pokutu a nebo jestli je to vážně v pohodě a nechá mě tam spát. Takže se mi moc dobře nespalo. Přemýšlela jsem, jestli se někam neposunout, na druhou stranu jsem si říkala, že tady na mě už alespoň nikdo teď nepřijede, ale že budu opravdu muset zmizet takhle brzo, jak jsme řekla. Pro jistotu.

Moc jsem toho nenaslapa. Probudila jsem se už před pátou a jela pryč. Směrem za holkama, se kterýma jsme byly domluvený na snídani. Bylo ale ještě super brzo a všude tma jak v pytli. Tak jsem zajela ještě na pláž naproti, fotit hvězdy. Občas si říkám, že jsem fakt odvážná, když jedu sama na pláž po pochybný gravel cestě plný výmolů, kde se nedá ani otočit. Na druhou stranu jsem si říkala- Zvířata tu nebezpečný nejsou, cesta tam vede a lidi tam nebudou, takže nebudu posera a nebudu se bát tmy. Tam jsem strávila čas až do svítání. Byla to dost dlouhá doba. Chvíli jsem vážně fotila hvězdy, ale pak se zatáhlo a já jenom tak bloumala. Do toho se mi vybila čelovka, takže už jsem neměla moc aktivity na výběr a jen jsem čekala na světlo.

Pak jsem se přesunula zpět ke kempu, kde spaly holky. Brána už byla otevřená, tak jsem jela na pláž, pozorovat a fotit východ slunce. Ten byl opravdu nádhernej. Tu mojí nevyspalost úplně smazal a nabil mě novou energií.

Po východu už jsme vyrazila hledat do kempu holky. Ty ještě pořád spaly, ale můj příjezd je probudil. Daly jsme si společně snídani s výhledem na moře a pak se rozloučily a už jely každá svým směrem.

Tak dál už zase po svých...

Duckie_onthe_way