Kudy kam po zélandských úřadech

Jelikož mi hned po příletu začala práce a já neměla čas ani se srovnat s časovým posunem, neměla jsem ani žádný čas  na zařizování oficialit a vzhledem k tomu, že bydlíme na samotě, po práci si to jen tak nezařídím. Musela jsem proto počkat na příhodnou chvíli, až budu mít den volna, abych mohla konečně začít řešit nezbytnosti. 

Nakonec se to všechno hezky sešlo a já nemusela plýtvat volný dny, protože jsem měla chvíli času po tom, co jsem odvezla děti do školky. Mamka Julie je navíc super ochotná a veze mě před banku, že na mě počká a pak se mnou půjde zařídit telefon. Tak lehce jsem si to nepředstavovala. A taky jsme udělala dobře, i přesto, že jsem s sebou měla průvodce městem a pomocníka, zařizování bylo celkem zamotaný. 

• BANKA

Výplata mi na ní ale přijít nemůže, protože tu nemůžu dostat, dokud nebudu mít IRD number (=daňové číslo). To ale zase nedostanu dřív, než budu mít plně funkční bankovní účet, na kterém jsou peníze, které se dají vybrat, tím se účet plně aktivuje.

Super začarovanej kruh. Takže je tu možnost vybrat nějaký peníze z český karty, vložit si je na účet a pak jinou libovolnou částku vybrat, čímž se, jak už jsem zmiňvala výše, plně aktivuje. Nebo si můžu poslat peníze z českýho účtu rovnou na ten zélandskej. 

Volím poslání peněz z českého účtu přes super online službu TransferWise, přes kterou se dá ušetřit na poplatcích za převod do zahraničí. Je to levnější než převod z vaší banky. Založení účtu je trochu komplikovanější, protože musíte čekat na ověření vašeho pasu, aby nedošlo ke zneužití cizího účtu. Poslání peněz samotných už pak ale brnkačka. Za několik dní jsem měla peníze na zélandským účtu a mohla tak konečně požádat o daňový číslo. Společně s TransferWise se teď objevila i služba CurrencyFair, která funguje obdobně. Na klady a zápory jednotlivejch z nich můžete kouknout v článku od VistiKiwi.

• IRD NUMBER (DAŇOVÉ ČÍSLO)

Mám pocit, že se tam možná platí nějaký administrativní poplatek, ale jestli ano nebylo to víc než 10 dolarů. Taky tuším, že se dá zažádat i online. Na webovkách Inland Revenue si založíte účet (to se vám bude hodit i později na kontrolu výplat a žádost o vrácení daní) a zažádejte o IRD number přímo tam.

To vám pak přijde emailem a dopisem poštou. Mě email přišel asi po pěti dnech, ale na dopis jsem kvůli našemu bydlišti čekala skoro dva týdny. Po obdržení tohohle čísla můžete konečně začít pracovat. To teda můžete už předtím, ale bez tohohle čísla vám nikdo nedá výplatu nebo dá, ale strhnou vám z toho šílenou daň. 

Konečně mám teda to své, trvalo to dýl, než jsme čekala, ale protože moje rodinka je fajn a dá se s ní domluvit, peníze mi neposílali, abych je nemusela tím šíleným způsobem danit, takže čekali až si číslo opatřím. Takže mě teď čeká výplata za tři týdny. JUPÍ!

• TELEFON
  

Ani s koupením simky jsme moc nepochodila. Zjistila jsem, že můj telefon (Huawei) není kompatibilní se dvěma ze tří operátorů na Zélandu, takže jsem neměla moc na výběr a musela jít k Vodafonu. Ten sice kompatibilní je, ale zase tady na jihu nemá skoro vůbec signál. Pecka! 

Nemám jinou volbu, buď simka bez signálu nebo novej telefon. Beru simku a doufám v lepší zítřky. Doma vážně signál nemám, ale není tak zle, před barákem se dá ulovit a navíc tady nebudu věčně. Postupně se budu přesouvat víc na sever, kde už by to neměl být takový problém.

Uf! Tak nejzákladnější důležitosti jsou konečně za mnou. Teď už jen sehnat parťáka na celý zbytek pobytu na Zélandu v podobě pokud možno co nejlevnějšího a nejspolehlivějšího auta. Ne jeho sehnání mám ale ještě měsíc a půl. Pak mi práce tady končí, s tím i možnost využívat rodinné auto. Nulový zázemí a život na cestách. Do tý doby musím být zažízená a připravená. 

Tedˇ je ale čas užít si trochu tý zábavy a konečně poznat okolí... blíží se moje první dny volna a já plánuju první výlet po okolí. Nemůžu se dočkat.

Kam jsem jela a jak jsem se měla se dozvíte už brzo v dalším článku :-)

Duckie_on_the_way