Konečně první výlet - Catlins

Jsou to čtyři dny, co jsem začala pracovat (5 dní od příjezdu) a mě čekal konečně den volna. 

Nemohla jsem se dočkat, až se konečně vypravím na první výlet po okolí, a tak jsem se rozhodla nelenit a vyrazit už časně ráno. To mi trochu zkomplikovala oslava narozenin Julie, při jejíž příležitosti jsem byla společně s jejich rodinou (asi 10 lidí) pozvaná na večeři, ze které jsme se vraceli pozdě v noci. Takže plánovaná ranní vstávačka bude trochu teror, ale touha je silnější, takže čas vstávání jsem měnit nehodlala. 

Narozeniny byly fajn, podívala jsem se do restaurace, kam asi jen tak sama na svejch lowcost cestách nepáchnu. Měla jsem hroznou chuť na obyčejný smažený stripsy, ale jelikož jsem byla připravená zkoušet věci, který jsem předtím nikdy nejedla, dala jsem si lososa s citronovou pěnou a kdovíčím. Znělo to rozhodně líp, než to vypadalo, a ta pěna byla vlastně i pěkně hnusná. Nejen, že vypadala jako pěna do koupele, která někomu omylem upadla přes celej talíř, ale podobně divně i chutnala. Ale losos nakonec v pohodě. Chuť mi zpravil alespoň dezert, kterej taky vypadal naprosto jinak, něž zněl, ale alespoň byl skvělej.

Ale zpět k výletu. Budík jsem si nastavila na 4 ráno, abych v 5 mohla vyrážet. V plánu jsem totiž měla pozorování tučňáků a lachtanů, kteří jak jsem se dočetla, jsou v tomhle období (říjen) nejlépe pozorovatelní před 7 hodinou ranní a mě čekala ještě dvouhodinová cesta na místo, kde se obvykle vyskytují. Cesta byla dlouhá a temná, a protože to byl můj první výlet (a hned za tmy) jela jsem trochu pomalejc, než mi značky dovolovali. Proto jsem dorazila na místo v lehkým skluzu (okolo 7. hodiny). Bohužel už na pláži žádní tuleni nebyli, a tak jsem se vydala autem dál po pobřeží k místnímu majáku s očima na stopkách. 

Ideální na pozorování tuleňů v oblasti Catlins, kde se nacházím je pláž ve městěčku Kaka Point (další spoty okolo jsou Cannibal bay, Sural Bay), ale při troše štěstí se samozřejmě dají spatřit i kdekoliv jinde. Já nakonec měla přeci jen štěstí a našla alespoň posledního ospalce. Válel se na pláži a vypadal jako kus klády nebo odpadku a vesele si pochrupoval. Dočetla jsem se, že může být nebezpečný se v těhlech situacích vyskytovat mezi tuleněm a oceánem, který takovou situaci může vyhodnotit jako ohrožující a může se začít chovat agresivně. Podle instrukcí jsem teda zvolila cestu od silnice a potichu se připlížila co nejblíž. Chrněl jak po mejdanu, a tak jsem se k němu mohla dostat opravdu blízko (pár metrů). Hrozně jsem si přála, aby se vzbudil a předvedl se mi ve svý plný kráse, ale moc se mu nechtělo. A já samozřejmě nechtěla narušovat život divokýho zvířete kvůli vlastní sobeckosti, a proto jsme ho nechala spát a zase se tiše vytratila.

Pak jsem pokračovala po pobřeží na krátký track k majáku Nugget Point Lighthouse (10 min + stejná cesta nazpět).

Pak jsem se vzhledem k dobrýmu počasí neplánovaně rozhodla, že půjdu jeden z delších tracků v přírodní rezervaci Catlins forest parku, ale bohužel jsem trochu zabloudila, ztratila čas a najezdila zbytečné kilometry, a protože předpověď nebyla příznivá, rozhodla jsem se nepromeškat všechny slunečný chvíle ježděním v autě a vydala se na jiný kratší tracky v okolí. Další zastávkou byla Jack´s blowhole. Asi 30 min procházka mezi polema, která vás dovede ke krásnýmu výhledu na oceán a později k obrovské 55 metrů hluboké díře v zemi, ve které se bouří voda. Fajn, ale cesta tam byla kromě pár krásných výhledů spíš nudná a do samotné díry nebylo moc dobře vidět.

Další krátkou zastávku jsme dala na pláži Purakaunui s útesy. Cestou sem projíždíte skrz ovčí výběh, takže opatrně. U téhle pláže je dovoleno kempovat. Stejně jako na mnoha místech a u atrakcí jsou i tady umístěny záchody a umyvadlo s vodou, kterou je před pitím potřeba převařit. Pokud se rozhodnete se tady usadit, vyplníte formulář dle pokynů u cedule a vhodíte spolu s 8 dolary na osobu/noc do schránky. Krásný místo na kempování s výhledem na útesy. Já ale jenom projíždím.

Projíždím dál krásnou oblast Catlins a naštěvuju několik vodopádů. Tak např. Parakaunui falls, pěknej vodopád kousíček od silnice.

Mezi další patřili Matai Falls, třiceti minutovej track buší na dva menší vodopády kousek od sebe. Je to krásná procházka lesem, kterej je tak rozdílej od těch našich. Vysoký kapradiny a liány mě uchvacujou. Všechno je pro mě nový a hezký a já jsem vyplesklá i z obyčejný procházky mezi stromama. 

Dál jsem se po cestě stavila na deseti minutovou mini procházečku k jezeru Lake Wilkie. Tady je to opravdu malinkatý, ale má to neskutečný kouzlo, teda pokud jste tam sami jako já. Ptáci tu řvou a je tu klid. Dovedla bych si představit mít tu svou malinkou chaloupku a snídat tu každý ráno s výhledy na vodu za zpěvu ptáků.

Po kratičkým relaxu u jezera jsem se přesunula k dalším vodopádům. McLean falls track je 30 min track k jedněm z větších vodopádů v Catlins. Když dojdete k prvnímu nezastavujte se, nahoru vede ještě nenápadná odbočka, přes kterou trochu teče voda, jděte proti vodě k druhýmu, hezčímu :-).

Poslední zastávkou před návratem domů byl Curio Bay. Záliv, ve kterém jsou při odlivu vidět staré fosílie stromů. Tohle místo je zároveň ideálním pozorovacím místem tučňáků a delfínů. Na ty jsem bohužel neměla štěstí/trpělivost – únava mě táhla domů.

Můj první výlet byl náročnej. Najezdila jsem spoustu kilometrů, viděla krásný místa a udělala si první představy o tom, jak tahle země vlastně vypadá. Už se nemůžu dočkat na další průzkum okolí, který je krásný i z okýnka auta.

Duckie_on_the_way