Instruktorem v malém zimním středisku

Ach Nový Zéland! Rok a půl v téhle neuvěřitelné zemi mám ještě v živé paměti. Je to přesně měsíc a půl co jsem svůj příběh v hobitím ráji chtě-nechtě musela opustit a vydat se za novým dobrodružstvím. Nových zkušeností a zážitků je víc než bych od roka a půl v minulosti očekávala, a tak se alespoň vracím v mysli do momentů, které rozhodně stály za to. Jedna část zélandského života se odehrávala na Mt. Lyford, po kterém možná někteří z vás najdou inspiraci, kam s načatou zimou u protinožců.

V případě, že jste měli to štěstí a byli vybráni jako jedni ze šťastlivců, kteří získali Workinng Holiday víza, která vám umožňují pracovat na Zélandu- tak paráda- léto = žádný problém. Výběr pracovních míst je různorodý. Od farmaření a užívání si pravého backpackerského lifestylu se škála pracovních míst  rozrůstá o další pracovní kategorie v restauracích či turistických destinacích. Naopak přes zimu se možnosti výběru zužují.

Co si pamatuji z loňského roku já, hodně cestovatelů se rozhodlo raději zimu strávit v teplejších krajích a zamířili tak na 3 měsíce někam do oblasti Asie či Indonésie. Tím se jejich “problém”- kam teda na zimu jednoduše vyřešil.

Zima na Zélandu je však neodolatelným lákadlem pro “fanatiky” zimních sportů a zimy jako takové. Z osobních zkušeností bych doporučila vyzkoušet práci v zimních střediscích. Možnost být instruktor či obsadit jinou pracovní pozici rozhodně stojí za to.

• Mt. Lyford

Já zvolila malé, nenápadné středisko nacházející se na východním pobřeží Jižního ostrova. Tuhle “specialitu” aneb skryté tajemství - jak nazývají místní- naleznete hodinku od města Kaikoura, dvě hodinky od města Christchurch.

A jak jsem se dostala k práci Instruktora já? Jednoduše přes výběrové řízení lišící se dle vybraného střediska. Výsledek mého hledání skrze webové stránky středisek nakonec dopadl výsledkem 1:1. Světové známý zimní ráj v Queenstownu nebo malé, rodinné a nenápadné “kluziště” Mt. Lyford. Možná pro někoho jasná volba, ale po mé odžité zkušenosti z velo-turistického Whistleru, nakonec padl Mt. Lyford. Volba, která ve všech ohledech - hlavně finančních a organizačních - se stala pro mne tou nejvýhodnější.

Před získáním pracovní pozice vás samozřejmě čeká výběrové řízení, které začíná vyplněním jednoho A4 formuláře s potřebnými dokumenty, které vyplníte a zašlete online a čekáte na odpověď, zda je pozice stále dostupná. Jste-li úspěšní, následuje jeden krátký Skype pohovor na bázi spíše kamarádského pokecu, zjištění zda se váš typ osobnosti hodí do “dream teamu”. Neb alespoň na Mt. Lyford tomu  tak bylo a moje 3 měsíční zkušenost začala.

• Queenstown

Kdo však sní o proslulém Queenstownu, ať rozhodně neváhá. Špičkové středisko je TOP ve snow parcích a dalších “pochutinkách”. Zkušenost může posloužit i jako další lukrativní políčko do vašeho instruktorského CV. Neskutečná krása  a výška hor, které se i nádherně odráží ve výšce cen a to především potravin a ubytování.

Výběrové řízení na instruktora pro QT, Wanaku, a další známější střediska probíhá několika kolově. První kolo obsahuje vyplňování několika stránek přes webovky s nutností  prokázat platnou Mezinárodní  instr. licenci, pas, víza a další dokumenty. Pokud jste úspěšní čeká vás druhé kolo pohovoru, to probíhá “facetoface” přes Skype. V emailu dostanete i pár otázek a “domácí” úkoly vztahující se k pohovoru. Například vypracovat prezentaci na určité téma související s vašimi zkušenostmi instruktora. Avšak i poté nemáte stále jisto, že práci instruktora máte v kapse. Ale štěstí přeje odvážným… respektive zkušeným. :)

A jak celou podobu čtvrtročního instruktorování popsat co nejstručněji?

Jednoznačně rodinná atmosféra - 8 zaměstnanců, 3 majitelé a celé středisko v režii nás všech. Systém práce nebyl složitý, zkrátka všichni dělají všechno. Nemáš teď lekci? Jsi na rozpise jako vlekař, pracovník v půjčovně, prodavač permic nebo obsluhuješ hosty v Café.

Žádná velká komplikace.

Rozpis je každý den ráno určen a mění se v průběhu dne dle lekcí, které si návštěvníci střediska postupně rezervují. Lyže jsou i na Novém Zélandu o něco více populárnější, tím pádem moje vytíženost snowboardových lekcí mohla být kolem 2 lekcí denně, přes víkend kolem čtyř. Nejzábavnější části sezóny vyhrály nájezdy škol a učení stejných skupin po dobu až jednoho týdne. Možnost “načuchnout” do mentality místních dětí beru jako velké plus.

Plat byl dán od hodiny. Kolik odpracovaných hodin, tolik peněz. Mzda byla vyšší za skupinovou lekci, nejvyšší za soukromou lekci. Nazvala bych to takovou zélandskou průměrnou klasikou. Člověk by v tomhle  nádherném prostředí ani nechtěl víc, těch přínosů k nezaplacení bylo víc než dost.

Každopádně zima byla nádherná. Osobně velké plus celého Mt Lyford je jeho kouzelné umístění. Panenská příroda, žádná uřvaná turistická masa lidí.

Pokud napadl čerstvý sníh, pak šlo o jedno z nejlepších ježdění co jsem zažila. Další skvělou výhodou byla určitě nezaměnitelně skvělá parta lidí. A to myslím samozřejmě včetně majitelů a jejich rodinných příslušníků. Nedělní placená runda piv je jen smítko toho, jak se o nás rodina Simpsons starali.

Samozřejmě 3 měsíce spolupracování a žití na jednom místě se párkrát stane touhou někam utýct (tomu se říká lidské chování, ne?). Zpětně však určitě nemám čeho litovat.  Náš instruktorský barák jsme si všichni vysnili. Dřevěná nádherná roubenka bez živáčka kolem. Možná pro někoho přílišná izolace, ale pět minut autem do první restaurace či  hodinka do Kaikoury nebyla zábranou se opět spojit s okolním světem. Především o dnech volna, určována nepravidelně, alespoň 1 den v týdnu.

Chceš-li zažít hobití zimu na vlastní kůži, podobná a pro tebe originální zkušenost se rozhodně vyplatí. Třeba ne tolik finančně, ale jednoznačně tou kupou skvělých zážitků. Už teď se mi po zimním Zélandu moc stýská. Pokud budeš na Zélandu a mít cestu kolem Mt Lyford, určitě se zastav na tuhle místní raritu podívat, nejlépe zajezdit. Kamenitá cesta vedoucí k vlekům už je sám o sobě adrenalinovým a nezapomenutelným zážitkem. (Kdo byl, tak ví :).

Půlka party z loňského roku se na letošní sezónu chystají zpět a to už jenom přece něco znamená… I když mě mrzí, že si s ostatníma nemůžu zimu zopakovat, budu alespoň doufat ať je jejich sezóna alespoň z půlky tak vyvedená, jako ta naše loňská.

Pro VisitKiwi Marťa Berková