Hurá na ledovce

Od nepříliš vydařené návštěvy Matheson lake se přesouváme dále na Fox glacier lookout track neboli 1,5h dlouhý track ke spodní hranici ledovce Fox. Na ledovec samotný se bohužel jít nedá z bezpečnostních důvodů. Jedinou možností, jak vidět ledovec jinak, než zespoda je výhled z vrtulníku. Na ten si ale asi bohužel z finančních důvodů budu muset nechat zajít chuť. Cestou po silnici jsme potkávaly značky, na kterých se psalo, kam až zasahoval ledovec v určitý rok sahal. Je neuvěřitelný, jak rychle nám mizí před očima :-(.

Cesta byla do kopce, ale nenáročná. Plná asijských turistů, což většinou svědší o lehké přístupnosti.

Po dokončení téhle procházky jsme jeli dál a v okolí Franz Josef glacier narazili po dlouhé době na civilizaci. Rozhodli jsme se proto pro doplnění  energie a lovení wifi v místní kavárně. Po asi třech dnech konečně signál a možnoost spojit se s domovem. Abychom dostali přístup k internetu byli jsme nuceni si objednat něco dobrýho a tak jsem příliš dlouho neváhala a skočila po skvěle vypadajícím mrkvovým dortu, do kterých jsem se tady zamilovala.

Kromě super bašty a emocionálního uspokojení ze skype hovoru jsme narazily ještě na jedno, pro mě osudové setkání. Potkaly jsme RedBull holky, a protože jsem tuhle práci sama dělala skoro 4 roky a dost mě v životě posunula, nemohla jsem si odpustit fotku a taky se trochu poptat, jak to u nich funguje.

Z města jsme se vydaliy dále, hledat nějakou zašívárnu, kdy bychom mohly přespat. Po cestě jsme se zastavily u jezera Mapourika, kde nás okouzlilo tamní fotogenický molo a výhled na vodní hladinu. Rozhodly jsme se proto tu na chvíli zakempit a udělat si u piknikovýho stolečku večeři s příjemným výhledem.

Pak jsme se posunuly dál na jedno pěkný předem vytipovaný místečko v poli (Docherty Creek road). Jede se tam po dlouhé prašné cestě, která vede k jednomu domu. Kousek před tím je ale malinkatá odbočka do nikam. A bylo evidentní, že nejsme první, kdo se tam kdy schovával. Samozřejmě jsme na sebe nechtěly moc upozorňovat, takže jsme zbytek večera strávily v poklidu u knížky a psaní deníku. Všechno klaplo bez problémů, noc byla klidná a ráno jsme plné sil vyrazily na další track.

V plánu jsme měly track zvaný Roberts point- výhled na Franz Josef glacier. Dost jsem se v recenzích dočítala, že to nestojí za to, ale mě osobně se to líbilo. Sice konečnej výhled je klasicky na malinkej kus hnědýho ledovce obalenýho prachem, ale celkově byl track hodně zábavnej (šplhalo se po šutrech apod.). 

Cesta měla zabrat asi 5 hodin, my ho zvládly zhruba za 2 nahoru a hoďku a půl dolů. Určitě se vyplatí vyrazit brzo ráno, protože vzhledem k tomu, že ledovec není z důvodu bezpečnosti přístupný a jediný způsob, jak si ho pořádně prohlídnout je z vrtulníku, není tu od nich chvíli pokoj a dělají dost hluk, takže dříve ráno = méně hluku a šance lepšího výhledu, než se stáhnou mraky. A když budete mít štěstí, bude na vás nahoře čekat papoušek Kea.

Track byl docela strmej, ale ještě nám zbylo trochu energie a tak jsme vyrazily nejdřív do města, pohledat wifi a koupit nějakou dobrotu za odměnu. A pak ještě na kratší track Tatare tunnels ve vesničce France Jozefa. Jde to po normální kamínkaté spoupající cestě, až dorazíte k asi kilometrovému tunelu, do kterého potřebujete čelovku a nepromokavý boty (nebo nějaký gumový do vody). 

Tenhle tunel byl kdysi vybudován za účelem zavést do vesnice vodu. Při jeho prozkoumávání tedy šlapete zhruba v 10 cm hlubokém potůčku, občas se dá jít po kamenech, ale ne pořád. My bohužel nezvolili správnou obuv, a protože nás další den čekal náročnej hike, na kterej jsme potřebovaly mít suchý boty, nedošly jsme až nakonec. Tam bývají prý vidět Glowworms. Bohužel to není okruh, takže stejnou cestou pak musíte zase nazpátek.

Další turisická oblast je za námi a my se vydáme dále po západním pobřeží směrem do horské oblasti Arthurs Pass. Cestou se ještě zastavíme na pár nádherných míst, která určitě stojí za návštěvu. O tom ale zase příště.

Duckie_on_the_way