Hokitika

Po výletu na ledovce jsme se původně měly přesouvat asi 25km vzdálených hor tzv. Arthur's passu a brzo ráno vycházet na další náročný výšlap, ale já už toho chození měla trochu plný kecky a chtěla jsem si užít taky trochu jinýho objevování. Tak jsme naše své cíle o den posunuly a vydaly na cestu tím směrem, s plánem najít vhodný místo ke spaní. A následný den si odpočinou při průzkumu okolí.

Cestou jsme se zastavily ve městečku Okarito, kde jsem původně chtěla jít ještě jeden track na 360 stupňovej výheld na okolí (oceán a pevninu), ale po příjezdu na místo jsme se nechaly unést  Okarito lagoon, naprosto turisticky neznámým místem s neskutečným kouzlem. 

Jedná se o velikánskou zátoku oceánu, která se tváří jako jezero, ale když se v ní koupete, zjistíte, že voda je slaná. Na břehu stojí úžasně fotogenická chatička, která slouží jako infocentrum. Samozřejmě je zakázaný tam kempovat, ale mě hrozně lákalo přespat uvnitř. Ivetu ta představa, ale nelákala ani trochu, takže jsme se jen šly vykoupaly a se projít k místu, kde voda z oceánu proudí do laguny (úžasný pozorovat proudy, jak na jedné straně teče voda dovnitř a na druhý ven - a do toho rozbouřenej oceán). 

Jedna místní paní, kterou jsme potkaly při venčení psa, nám říkala, že se tam občas dají vidět i delfíni, kteří se tam připlavávají krmit. My ale to štěstí neměly. Viděly jsme pár vyplavených medúz, kraby a ptáky. 

I tak mě tohle místo neskutečně nebylo pozitivní energií.

Před odjezdem jsme si ještě uvařily baštu, pokecaly se dvěma čechama, který jsme tam potkaly (ano, široko daleko ani noha a když už se někdo zjeví jsou to samozřejmě Češi) a jely dál směr město Hokitika, známé svým dřevěným nápisem na pláži a úžasnými západy slunce. 

Jedeme tak akorát včas, abychom to viděly všechno dohromady. Na pláži je udělaný báječný křesílko natočený na západ, stačí se jen posadit a sledovat slunce zacházející za obzor. 

Po západu slunce už nám docházela energie a bylo třeba najít konečně místo na spaní. Nakonec jsme to zalomily v kempu blízko Glowworm Dell ve městě Kaniere, který stál jen 5 dolarů na osobu. 

Když jsme přijely na místo, byla už tma a ze stromu se ozývaly strašně hlasitý skřeky. Znělo to jak opice, ale ty tu přeci nežijou. Zajímalo mě, co to je, ale i přes velkou záři mý super ultra krutopřísný čelovky jsem vetřelce v korunách stromů neodhalila. 

Hned ráno jsem ale byla moudřejší. Sotva rozlepím oči a otevřu dveře od auta, zírá na mě z metru páv. A né, že by pak zrovna utekl. Evidentně mu to tam patřilo, takže se nezdráhal s náma i posnídat.

Po týhle krátký ptačí photosession jsme vyjely trochu směrem zpátky na další úžasný místo Hokitika Gorge s modře modrou vodou na plavání podobnou Blue pools, který jsme navštívili předtím. 

K místu vedla asi 10minutová pohodová cesta k mostu, ze kterýho se dalo skákat. Měl tak 25-30 metrů, takže to nebyla aktivita pro každýho kolemjdoucího,  ale pár lidí to za tu dobu, co jsme tam byly, dalo. Pro ty méně odvážný tu byla ještě asi 10-ti metrová skála. Poserové jako já si to při troše lezeckých schopností mohly skočit z opravdu malý vejšky a ještě větší poserové do vody ani nevlezou, protože je brutálně ledová. 

Máte radost ze skoku, ale pak chcete rychle ven. Za mě úspěch, že jsem tam vůbec smočila palce.

Další zastávky po cestě jsou jezero Kanieere a vodopády Dorothy falls, odkud jsme zachraňovaly backpackerský páreček z Kanady, který píchnul. Můjčovla jsem jim hever, ale posléze zjistili, že mají vypuštěnou i rezervu. 

Jsme jediný auto široko daleko, takže jejich jediná naděje na záchranu. Nemáme ale v autě sedačky (mám tam přeci vestavěnou postel), tak je nakládáme do postele a vezeme asi 30 km zpět do Hokitiky. Cesta proběhla bez problémů, záchranná akce dokonána a jede se dál...

Večer dojíždíme do úžasnýho freedome kempu v Arthur's Pass odkud ráno vyrážíme na asi náš nejnáročnější track. Kemp se jmenuje Waimakariri. Nejsou tu záchody ani nic, ale je to nádherný divoký místo. Doporučuju jet po kamenité cestě, co to dá, dokud vás nezastaví cedule, že dál se nesmí. Nebudete tam sami, ale můžete si vybrat místo se soukromím. Budete hned vedle řeky s krásným výhledem na hory, a pokud bude večer jasno, tak i na úžasný hvězdy, protože je tu malý světelný znečištění. 

Ale bacha na sandflyes, po setmění jich tu je mraky. V kemperských aplikacích taky ostatní upozorňovali na myši, takže nenechávat jídlo venku, ani otevřený auto, pokud nechcete mít na noc hlučného nocležníka. 

Dávejte tu ale bacha na sandflyes, po setmění jich tu je mraky. V kemperských aplikacích taky ostatní upozorňovali na myši, takže nenechávat jídlo venku, ani otevřený auto, pokud nechcete mít na noc hlučného nocležníka. Na myši jsme měly štěstí, ale ty protivný mouchy si tu na mě doslava pochutnávaly.

Fail: Bohužel jsem měla na nějaký kousanec asi alergickou reakci, po kterým mi kotníček napuchl jak starý bábě. Chodit jsem mohla normálně, ale svědilo to tak, že jsem se několik dní pořádně nevyspala.

Upletla jsem tady ve volným čase lapač snů z kopretin a nechala ho tam ostatním, stejně jako vyrábějí jiní turisti okrasný věci z mušlí nebo klacíků. Jen tak, pro potěšení druhým. Pak už jsem se zavřela v autě a čekala, až ty protivný potvory zmizí, abychom si mohli dát véču. Tu obětavě uvařila Iveta, která byla vůči tomuhle hmyzu tak nějak psychicky imuní, což jsme jí fakt záviděla. Já si tak díky ní mohla dát večeři a skočit do peřin.

Takže ještě kouknout na zapadající sluníčko a honem do peřin. Zítra nás čeká náročný výšlap.

Duckie_on_the_way