Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Hlava v oblacích

21.08.2018 Magdaléna
Hlava v oblacích
Už si skoro ani nepamatuju, jaký to vlastně je žít v "normálním světě." Ve světě, kde musíš bejt ve čtvrtek v devět na schůzce se šéfem a už od minulýho úterý kvůli tomu nespíš. Ve světě, kde po tom čtvrtku naštěstí přijde pátek a pak ty vytoužení, vypocený a vybrečený dva dny volna, než zas nastane peklo (čti pondělí). Ve světě, kde musíš nosit nepohodlný boty a oblečení, co tě všude škrtí a tlačí, ale co naděláš, když dress code se přece musí dodržovat a nechceš, aby tě třeba zatkla módní policie. Ve světě, kde lidi měří hodnotu takovýma barevnýma papírkama a kolečkama a říkají tomu peníze.

Svět je větší, než hranice Schengenu

Ruku na srdce, všichni jsme tam byli. Vylezl jsi ze střední a říkaš si.. tyjo, já bych tak někam vypad z tadytoho knedlíkova, kde si nevydělam ani na bydlení. Jenže kam viď.. tak asi ta Anglie, no, co jinýho, stejně umim akorát anglicky. Trošku.

Bravo! Jestli jsi zvládnul se vůbec trhnout od mamky sukně a fakt jsi se rozhodnul vypadnout do UK, good job, asi pořád lepší, než sedět do třiceti ve stejnej hospodě a pít stejně zvětralou desítku.

Jenže. To, že jsme se narodili v naší malej zemičce, na nás zkrátka zanechá stopy, ať chceme, nebo ne. Máme prostě ty naše "small-town (country) minds," protože se z nějakýho mysteriózního důvodu domníváme, že se můžeme pohybovat jenom v rámci EU a jenom na západ. A hlavně, že je to hrozná výhra.

A ona to asi výhra je, v tom "normálním světě," kde lidi měří hodnotu takovýma barevnýma papírkama a kolečkama a říkají tomu peníze.

Jestli ale chcete vidět ten opravdovej svět, tak musíte vylézt s hlavou až do oblak, abyste dohlídli za hranice toho "normálního světa."

Opravdovej svět

... doufám, že tohle psaní pohladí na duši všechny moje spoluobyvatele opravdovýho světa. Máme fakt štěstí, že jsme si ten svět vybudovali, co?

Pamatuju si, když jsem vstoupila do opravdovýho světa já. Bylo mi krásných čerstvých 20 a odstěhovala jsem se na Nový Zéland s partou kluků, který jsem potkala na letišti v Praze (opravdovej svět je plnej random věcí a náhod, to na něm nejvíc miluju) a moje první dny byly plný emocionálních explozí a pocitů, který asi těžko přiblížim obyvatelům normálního světa.

Ale vážně. Když jsem se nastěhovala na Zéland, tak jsem si asi ani neuvědomila, že jsem nejenom vstoupila do úplně nový země, ale taky do úplně novýho světa. Světa backpackerů, inspirativních lidí, lidí s podobným myšlením a zároveň lidí neuvěřitelně originálních, světa statisíců příběhů ze statisíců cest, světa nekonečných dobrodružství. Světa tolika barev, chutí a smyslů a kultur a jazyků a přízvuků a světa opravdových přátelství.

V opravdovym světě je všechno opravdový. Jako byste poprví v životě vyšli ven. A cítili vůni květin a trávy a zrajícího vína (to hlavně, když pracujete a žijete na vinici teda). A vlhkost vody a zimu a horko a lásku a vášeň a radost a sentiment a obrovský propojení se všema těma inspirativníma lidma a hlavně s tou zemí a Zemí.

V opravdovym světě se dostanete do takovejch situací, že tomu sami nevěříte, ale nakonec to všechno dává smysl. Nakonec si vyjedete v létě v pětatřiceti stupních na vrchol hory a jen tak se zkoulujete a postavíte sněhuláka, a je vám úplně jedno, jestli je čtvrtek, nebo úterý.

V opravdovym světě fungujou peníze jenom jako prostředek k prozkoumávání všech koutů opravdovýho světa. Nikdy jich neni málo ani moc, nějak nad tim nepřemejšlíte. Peníze prostě byly a budou a když nebudou, tak se udělají. Tak se zastaví na sadu na čtrnáct dní na sklizeň a zase budou.

V opravdovym světě žijete tady a teď. A hlavně žijete.

A co bylo předtím

Abyste rozuměli, a taky abysme se vyhnuli vyjádřením typu "tohle jsi ale ty, já jsem se takhle nenarodila, já na tohle nemám, si myslíš že je to pro každýho jednoduchý, tak se tady vychloubáš..," tak si dovolim bejt trošku osobní, protože jinak celý to poslání tohohle psaní nakonec selže.

Já jsem se rozhodně nenarodila jako nějakej hippík. Vyrostla jsem ve městě, chodila jsem na normální základku, vystudovala jsem Obchodní Akademii (jo, to je škola o tom, jak se počítají a hromadí ty barevný papírky a jak se s nima správně počítá hodnota) a dokonce jsem v tom byla docela dobrá.

Je pravda, že mě to od mala táhlo víc do lesa než do obchoďáku, ale to určitě nejsem jediná.

Taky nejsem z rodiny, která by jezdila třikrát do roka načerpat vitamin sea a vytelit se na pláž. Moře jsem poprví (a na dlouhou dobu naposled) viděla v Itálii, když mi bylo skoro 9, takže ne, ani výmluva, že se v tom pohybuju určitě od mala tady nezabere.

A pozor, nápad jet na Nový Zéland nebyl ani můj, ale mýho kamaráda, kterej je do Zélandu blázen už asi tak odjakživa. Takže ano, taky jsem si říkala "co to doprdele dělam, tohle přece neni ani můj sen nebo můj nápad. A co když to vízum dostanu.. to jako budu fakt muset letět jo. LETĚT. JÁ."

Před Zélandem jsem letěla jenom jednou v životě. Do Egypta, když mi bylo čtrnáct, s cestovkou a s babi a dědou a jediný, co si z toho pamatuju je obří ChupaChups lízátko v bezcelní zóně. Takže ne, ani žádnej zkušenej letec jsem nebyla.

Co z toho teda vyplývá? Když jsem to zvládla já (poslední člověk na světě, od kterýho byste /dřív/ něco takovýho čekali), tak to určitě zvládne kdokoli jinej, ať už je polodebil nebo semiretard (jako já).

A co bylo potom

Jak už jsem řekla. Opravdovej svět je skvělej. Nemá žádnej systém, kterej musíte dodržovat, žádnej sedmidenní rituál, žádnej stres kvůli práci nebo dokonce kvůli něčemu tak nedůležitýmu a směšnýmu, jako jsou peníze.

Někdo je možná šťastnej v tom "normálním světě." To neříkám. Já ale nebyla a ty možná taky nejsi, a proto můžeš bejt klidnej! Existuje totiž ještě jinej svět, kde šťastnej budeš. Nemusíš se s nikym srovnávat, žádný že "ten se má, ten už toho viděl, ten už byl i v Austrálii tyjo."

Já byla na Zélandu taky úplný ucho. A nikdy jsem si nepřipadala, jako debil, co ještě nebyl v Asii. Naopak. Byla jsem šťastná, že je mi teprv těch 20, a že mam tolik času si dát na čas a všechno to sama zažít.

Teď mi bude 22. Mam za sebou 15 měsíců na Zélandu, 3 měsíce ve Walesu a před sebou mega boží dobrodružství! Ale o tom se v normálním světě nemluví.

Nehonim se za titulem nebo za bohatstvím, který je vyjádřený v číselnejch hodnotách. Nesnažim se znovu adaptovat do "normálního světa." Nestojim o to. Nestojim o přijetí do společnosti nebo o pochopení lidí okolo. Když jsem se vrátila ze Zélandu, tak se mi někdo zeptal "Tak kolik sis přivezla, kámo?" ... Nevim jestli jsem mu někdy odpověděla, ale přivezla jsem si 30 dolarů. A tu nejbarevnější duši. Kámo.

.

.

.

.

.

.

.

Dostat se do Opravdovýho světa vyžaduje kromě neposráníse taky trochu papírování. Chcete článek? Odkazy? Vysvětelní normálním polopatickým opravdovým jazykem?

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

Tauranga
Tauranga

Kde se nechází město Tauranga a jaké zajímavosti můžeme navštívit v jeho okolí.

21.06.2019 VisitKiwiCZ
Hamilton
Hamilton

Kde se nachází 4. největší město Nového Zélandu a co můžete vidět v jeho blízkém okolí.

10.06.2019 VisitKiwiCZ
Instruktorem v malém zimním středisku
Instruktorem v malém zimním středisku

Jak probíhala zimní sezona cestovatelky Martiny v malém zimním středisku Mt. Lyford.

04.06.2019 VisitKiwiCZ
Auckland
Auckland

Na co se připravit a co nevynechat při návštěvě největší novozélandské metropole.

02.06.2019 VisitKiwiCZ
Queen's Birthday
Queen's Birthday

Jak strávíte národní svátek u příležitosti oslav královny Alžběty II. vy?

27.05.2019 VisitKiwiCZ