Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Historie

07.03.2018 VisitKiwiCZ Nový Zéland

Mnoho turistů přijíždí na Nový Zéland se zjednodušeným pohledem na zdejší historii a příběhem o bohatých Evropanech, kteří vytlačili původní obyvatelstvo a kolonizovali tuto krásnou zemi pod britským praporem. Jak už tomu tak bývá, skutečná historie je mnohem pestřejší a složitější.

Předně tedy podotkněme, že historie země dále za rok 1000 n. l. je opravdu v mlze a můžeme se dnes jen dohadovat, kdo byli skutečně první obyvatelé. Všechno nasvědčuje tomu, že Maoři poprvé připluli někdy kolem roku 950. Už tehdy ale na ostrovech nalezli původní domácí kultury a vrátili se proto zpět do Polynésie. O 400 let později se však vrátili se silnou flotilou a se zdejšími kmeny rychle zatočili. K masovějšímu osídlení docházelo pak zejména počátkem 14. století. Už tehdy se do země dostalo mnoho nežádoucích hostů, kteří zde páchají škody dodnes, mezi nimiž zmiňme třeba krysy.

První z Evropanů, kdo ostrov navštívil, byl roku 1642 mořeplavec Abel Tasman. Se zlou se však potázal, jakmile jeho družina narazila na domorodé Maory. A tak ta část Tasmanova posádky, která je ještě měla, vzala nohy na ramena a utekla zpět.  Zvědavost ale nedávala Evropanům dlouho spát, a tak roku 1769 přiráží k zélandským břehům James Cook se svou vědeckou expedicí. Hned v jeho závěsu pak další lodě s evropskými rybáři a těžaři. Ty s sebou tenktoprát přiváží kromě krys tentokrát také civilizační nemoci jako třeba neštovice. Dovedete si asi představit, jaké následky to mělo pro nepřipravené obyvatele izolovaného ostrova.

To se Maorům samozřejmě nelíbilo. O svůj ráj se rozhodně neměli v plánu dělit, a tak se začali tvrdě bránit. Jejich zbraněmi bylo nasazení a znalost prostředí. Zpočátku kolonistům svou agresivitou přinášeli nepěkné noční můry, přesto to se svými luky a oštěpy měli proti puškám těžké a Britové díky své technologické převaze začali tahat za delší konec provazu. Tisíce původních obyvatel tak během následujících válek umírají. Aby zabránili dalším ztrátám, rozhodnou se maorští náčelníci jednat přímo s anglickou královnou Viktorií. Roku 1840 tak dochází k ujednání zvaném Smlouva z Waitangai. Ta měla Maorům přinést stejná práva jako britským kolonizátorům. Problematická však byla část, prostřednictvím které mohla královna dále skupovat maorskou půdu. Spory o ni se táhnou dodnes. Stejně tak i zcela protichůdný výklad. Potkáte tak potomky Evropanů, kteří budou smlouvu obhajovat jako gesto smíru a podání ruky a stejně tak mnoho Maorů, kteří tento historický dokument vnímají jako další z mnoha příkoří, kterých se jim od bílého člověka dostalo.

Vše tedy logicky pokračuje mnohaletými a velmi krvavými konflikty, které většinou prohrávají právě Maoři, kteří byli postupně nuceni se více a více přizpůsobovat britskému způsobu života. Nutno podotknout, že už od počátku Maoři válčili i sami mezi sebou a krátce po svém připlutí zvládli téměř vyhladit i mírumilovnou kulturu Moriori, jejichž potomky dnes ještě můžete potkat na Chatthamských ostrovech.

19. století pro zemi představuje éru hospodářského a politického rozkvětu a boj o postup do popředí světových ekonomik. Ve 20. století se k tomu dále připojuje rozvoj kulturně sociální, který je však poznamenán účastí ve dvou světových válkách. V té první v letech 1914-1918 Zéland ztratil 58% svých  vojáků. Ve druhé pak důsledky pro zemi tak fatální nebyly, a to zejména díky zapojení do mezinárodní aliance USA, Austálie, Nový Zéland.   

Pro bdělého návštěvníka této země jsou i dnes stopy po křivdách z minulosti stále patrné a bude třeba ještě hodně času, než se tyto rány zacelí. Snaha napravovat nespravedlivou historii a nezamlčovat skutečnost je však na Novém Zélandu neobvykle velká a pro nás Evropany může být v řadě případů inspirací.

Festival

 

Cestovní pojištění na Nový Zéland

Náramky Nový Zéland Giorico

Novinky na Váš email

Nový Zéland Working Holiday 2019
Přidat se ke skupině