Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Eldrig Peak - Fiordland

 

Dny běžely jako voda a já už začala cítit, že je na čase poohlédnout se po vlasní káře, abysch se včas stihla postavit na vlastní nohy a vyrazit do světa s plnou parádou a pořádně kvalitně vybavená. Začala jsem proto obepisovat facebookový stránky týkající se prodeje backpackerských aut a poohlížet se i jinde po internetu. Bydlím ale v úplný díře, takže shánění auta v okolí není zrovna brnkačka. Času mám ale ještě dost, takže začínám jen tak zlehka.

Auto jsem zatím neobjevila, ale při jeho shánění jsem se poznala s českým klukem Pavlem (28), kterej vyrazil na Zéland na vlastní pěst na cestovatelská víza a shání po cestě lidi na společné výlety, aby ušetřil náklady za naftu (pracuje na počítači, takže se občas zastaví někde v knihovně, aby udělal nějakou práci pro lidi v ČR nebo v zahraničí a jede dál- ideál). Plánovala jsem totiž zrovna, že bych konečně chtěla vyrazit taky na nějakej náročnější track a né se jenom courat kolem jezer, ale protože moc nevím co očekávat, byla bych ráda, kdybych nemusela jít hned na první vejšlap sama.

Je těžký potkat někoho na společné cestování tady úplně na jihu, protože sem moc lidí nejezdí. Je to daleko a není to tak turisticky zajímavý jako zbytek Zélandu, ale právě proto je to tu skvělý- nikdo tu není a příroda je tu taky nádherná - kdo hledá, najde.Využíváme teda společnýho cíle a plánujeme další vejlet dohromady. Mám dva a půl dne volna, takže to budeme moct kousek někam natáhnout.

V předvečer našeho společnýho vejletu se Pavel stavuje na návštěvu, abychom se trochu poznali a společně naplánovali trasu. Rozhodli jsme se vyjet na průzkum podél na západ podél pobřeží přes města Riverton a Clifden až na kraj Fiordlandu, kde chceme jít Eldrig Peak track, hike o kterej jsme našli kdesi na internetu nebo v mapě, už ani nevím, nikdo o něm moc nemluvil ani nepsal, ale my věří v kouzlo zdejší přírody a doufáme, že i tak to bude stát za to.

Je už dost pozdě, takže Pavel odjíždí spát do kempu v okolí, já jdu připravit nějakou tu sváču na cestu a trochu se vyspat. Ráno nás čeká brzká vstávačka.

 

Vyrážím na cestu s Pavlem

Jak jsme domluvili, tak taky bylo. Pavel mě vyzvedává v 6 ráno a za východu slunce vyrážíme na cestu plnou štěrku, ovcí a výhledů do zeleně. Cesta se pomalu zužovala a měnila v divočejší a divočejší, až jsme konečně dorazili na místo.

Naše první hike směřoval vysoko do hor. Sice na ceduli stálo 4 km tam a 4 zpět, ale nebylo to zrovna místo, který by sršelo turistama. S vyšlapanýma cestičkama nebo přehlednýma jsme se tak mohly rozloučit. 

Začátek tracku jsme celkem dlouho a složitě hledali, protože byl celkem dost zarostlej a neprostupnej. A asi proto, že se nám po cestě líbilo spousta výhledů, našlápli jsme si trochu kilometrů navíc. 

Krátká vzdálenost s vysokým převýšením nabízela úžasný výhledy, který se měnily ze zalesněné krajiny postupně na zelený kopcovitý terén až na kamenité hory se zbytky sněhu. Naprostá pecka nás pak čekala úplně nahoře, kde se nám naskytl 360 stupňový výhled do údolí, zasněžený vrcholky hor i na horský jezero.

Po zdolání vrcholu nás čekal zasloužený odpočinek. Já ho strávila focením a pobíháním po sněhu. To Pavel to raději na chvilku zalomil. Nahoře se ale nebylo kde schovat a na to, že bylo teprve jaro fakt hodně pálilo sluníčko, takže jsme chytli trochu úpal, ale za tu skvělou viditelnost a výhledy to rozhodně stálo. Normálně tu totiž celkem hodně prší a špatný počasí by nám znemožnilo šlapat kam jsme šlapali a vidět, co jsme viděli.

Cestou zpět jsme si zašli ještě k tamnímu horskýmu jezeru, který nás svádělo ke koupání. Nakonec jsme se ale jen pokochali krásnýma výhledama, sestoupili k němu blíže a šlapali dál.

Cesta nám vlastně zabrala celý den. Nakonec jsme našlapali do strmého kopce a zpět okolo 17 kilometrů, což za přímýho sluníčka a po nevyšlapaný trase byla takhle ze začátku dost makačka. Po návratu k autu jsme toho měly dost a tak jsme zamířili hladoví do nejbližšího freedome kempu u jezera Monowai, kde jsme si uvařili rýži s omáčkou za asistence milionu dotěrnejch sand flies a pak si před spaním šli ještě projít kraťoučkej track podél jezera, kde jsme čekali, až zapadne slunce. 

Potom jsme se s čelovkama přesunuli lesem zpátky do kempu a já se rozhodla ještě vyzkoušet fotit hvězdy, který jsou tu neuvěřitelně zářivý a viditělný. Tenhle výhled na hvězdy byl jedním z dalších důvodů, proč jsem se na Novej Zéland tolik těšila. Po západu slunce začala být ale šílená zima, takže jsem to moc dlouho nevydržela, ale i ta chvilka byla nádherná. 

Duckie_on_the_way

Mapa trasy výletu

Mapa trasy výletu

První den výletu: Cooper road- Eldrig Peak - Monowai

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Podobné články

Queen Charlotte track
Queen Charlotte track

Vyrážíme na třídenní 70 km dlouhý track po severních fjordech Jižního ostrova.

07.11.2018 Duckie_on_the_way
Vaření v přírodě
Vaření v přírodě

Typ pro příjemný den v Čechách pro dobrodruhy věčně na cestách, který plechovka fazolí a polívka z pytlíku jen tak neuspokojí ale i pro ty, co si jenom chtějí odpočinout od víru velkoměsta.

10.06.2018 Duckie_on_the_way
Domov je tam, kde zaparkuješ
Domov je tam, kde zaparkuješ

Život na kolech má své strasti, ale hlavně neodolatelné kouzlo.

15.04.2018 Magdaléna

Nejnovější články

Wellington
Wellington

Kde se nachází hlavní město Nového Zélandu a co můžete vidět v okolí.

21.01.2019 VisitKiwiCZ
Výlet na koaly
Výlet na koaly

Taky byste si někdy v životě chtěli pochovat koalu?

18.01.2019 Duckie_on_the_way
Backcountry Huts..
Backcountry Huts..

.. aneb jak nabourat stereotyp každodenního spaní v autě

05.01.2019 Rádes
Silvestrovské mecheche
Silvestrovské mecheche

Aneb, jak si naše česká parta užila oslavu Silvestra napříč časovými pásmy.

02.01.2019 Duckie_on_the_way
Kiwi - sady
Kiwi - sady

02.01.2019