Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Dva dny na cestě

02.06.2018 Duckie_on_the_way

Je 2. října brzo ráno, díky bohu jsem nezaspala a chystám se na letiště, kam mě odváží můj přítel Tomáš. Je zlatej, protože i když věděl, že to bude dlouhý čekání, v odjezdu mě podporoval. Nejspíš proto, že sám na Zélandu kdysi byl a věděl, proč to chci zažít. Možná to bude znít trochu podpantoflácky, ale kdyby mi nedal najevo, že s tím souhlasí, asi bych už nikdy neodjela.

Rok má 365 dní, tolik možností na výběr, ale zrovna dneska musel vyústit hněv taxikářů, kteří od rána stávkovali blokováním silnic směr letiště. Díky tomuhle skvělýmu plánu pražskejch Lojzíků jsme museli vyjíždět s obrovským předstihem, abychom měli jistotu, že dorazíme včas. Já i tak byla šíleně nervózní, že to nestihem. Říkám si, tak konečně po třech letech mám víza, můj osudovej den a teď mi uletí letadlo? Tak nějak se to na mě všechno sesypalo a tahle směsice stresu, stýskacích pocitů a adrenalinu ze mě začala nezastavitelně vyplavovat slzy. Nakonec všechno dobře dopadlo a já nastoupila v Praze na svůj první 45 minutový let do Vídně.

 

Odlet 2.10.2017 z Prahy do Ivnercargill na jihu Jižního ostrva Nového Zélandu

 

  • Praha - Vídeň  (45min)
  • rychlý přestup na let do Shang Haie 
  • Vídeň - Shang Hai (cca 12 h) 
  • 8 hodin čekání 
  • Shang Hai - Aucland (cca 12 h) 
  • Auckland– CHristchurch (2,5h) 
  • Christchurch - Invercargill (1h)

 

 

Věděla jsem, že loučení bude strašně těžký, ale bylo ještě asi 100 krát těžší, než jsem čekala. Myslela jsem, že mi pukne srdce. Probrečela jsem celý dvě hodiny čekání na letadlo a s krátkýma pauzama vlastně i celej let do Vídně. Tam jsem měla na přestup asi jen 45 min. Pak už mě čekaly ty otravnější lety. 

Při letu do Shanghaje s Austrian Airlines (12h) jsem měla štěstí a seděla sama (takže víc místa, pohodlí a soukromí), ale i tak to bylo dlouhý. Po příletu do Číny jsem byla úplně vyřízená. Naštěstí jsem trochu pro zpestření potkala dva párečky Čechů. Oba taky mířili na Zéland. Jedno z největších letišť Číny jsem si představovala jinak. Přiletíme, všechen personál vypadal, že mu je tak 16. Nikdo se nechtěl bavit a poradit, a hlavně nikdo nic nevěděl. Posílali nás od čerta k ďáblu, každej na jinou stranu a trvalo asi hodinu a půl, než jsme konečně narazili na někoho, kdo nám řekl kudy kam. Tam nám sebrali letenky s tím, že si máme sednout a čekat až nás někdo vyzvedne. Potom nám prej vytisknout jiný, nový. Super pocit, sedíš tam jen ty a další čtyři Češi, všichni roztrhaný letenky a nikdo neví, co bude dál... 

Snad moje cesta neskončí v Číně. 

Nikde nikdo. Chodím se každých deset minut ptát, kdy už nás teda někdo vyzvedne a bedlivě střežím paní, která nám slíbila nový letenky. Nesmí za žádnou cenu nikam zmizet, jinak jsme namydlený. Jeden z českých párů se mezi tím dozvěděl nepěknou zprávu, že je imigrační úřad kvůli opětovnému vstupu do země po ročním pobytu na Working Holiday víza nechce pustit do letadla s obavou, že budou na Zélandu na černo pracovat. Řešili to dlouho, ale nevyřešili. Je to strašný, ale fakt je dál nepustili. Letěli teda den a půl zbytečně do Číny, aby se mohli otočit na patě a za vlastní náklady letět zpátky. Tady jejich příběh končí, teda alespoň ten co znám já. Ale tuším, že domů neletěli. Zřejmě si našli nějakou jinou destinaci. 

 

Na to bacha: Cestujete-li na Zéland na turistický víza, měli byste mít zpáteční letenku nebo letenku pryč ze země, popř. doložit, že máte dostatek finančních zdrojů na její nákup. Já bych rozhodně volila radši tu letenku. Cestujete-li do země znovu po vypršení Working Holiday víz, buďte extra připraveni a nepdceňte žádné požadavky, celní správa je tomhle dost nekompromisní, tak ať nedopadnete stejně.

Výzva: Zažili jste podobný příběh ať už s dobrým nebo špatným koncem? Podělte se o vaše příběhy a zkušenosti do komentářů.

 

Nás nakonec po asi hodinovým čekání pustili dál. Konečně na normálně vypadající letiště plný lidí a obchodů. Tady začínal můj boj s časovým posunem. Držela jsem se a prochodila celý letiště křížem krážem, abych neusnula. Bohužel jsem to ale nakonec stejně nevydržela, a jakmile jsem nasedla do letadla, vytuhla jsem tak rychle, že jsme ani nevěděla, že už jsme ve vzduchu.

Let do Aucklandu s New Zealand Airlines (12h) byl i přes příjemný služby zélandských aerolinek fakt vopruz. Už jsem toho měla prostě dost. Nevěděla jsem, jak si sednout, co dělat... jen vidina toho dobrodružství mě pořád trochu chlácholila. Nakonec mi bylo odměnou alespoň krásný svítání.

 

Pak už jen hurá Auckland, první zastávka na Zélandu a nervy s kontrolou batohu. I když tu váš let třeba nekončí, při prvním vstupu do země je nutný si vyzvednout zavazadlo a projít s ním celní kontrolouVyplňuje se dotazník o tom, co všechno vezete nebo nevezete v báglu a hrozí pokuta 400 NZD = asi 6000 Kč, pokud nepřiznáte, že vezete něco, co tam najdou. Pak už nehraje roli, jestli jste to vážně nechtěli přiznat nebo jste na to jenom zapomněli. Jakmile najdou něco, co jste nedeklarovali, už je pozdě a pokuta vás nemine. Dejte si pozor na sváču z cesty, všechno zakázaný (čerstvý jídlo typu sendvič, ovoce, zelenina, med, vajíčka) buď ještě před kontrolou snězte, nebo vyhoďte do košů, který jsou na místě k dispozici. Je důležitý přiznat všechno co máte. Vezla jsem léky na předpis, který by správně měly být v originálním obalu i s potvrzením od doktora nebo receptem. Balení zabíralo místo v batohu, takže letělo do koše. Potvrzení jsem měla, ale popravdě to moc nekontrolovali. Vyhnula se mi i klasická kontrola kempingovýho vybavení, protože trackový boty jsem měla připnutý na batohu volně k nahlídnutí a byly úplně nový. Kempingovou plachtu mi pak už nekontrolovali a já prošla, aniž bych musela cokoliv vyndat z krosny, což bylo skvělý, protože narvat do jednoho batohu věci na 7 měsíců nebylo úplně jen tak, a dávat je tam zase zpátky by nemusela být zrovna brnkačka.

 

Na to bacha: Na Zéland nesmíte přivážet čerstvé potraviny, ovoce a zeleninu, ale ani semínka nebo ořechy. Revizní kontrolou by mělo projít veškeré kempingové vybavení, které musí být očištěné od hlíny. Pokud bude zhodnoceno jako příliš špinavé, nebude vám zabaveno ale na vaše náklady vyčištěno. Chcete-li ušetřit nějakej ten dolar, věnujte chvíli pořádný očistě před cestou. 

Prošla jsem celní kontrolou a dostala ono vysněný razítko do pasu, jsem tady, TRADÁÁÁ - Zéland. Ale tady moje cesta nekončí. Znova odbavuju zavazadlo a zase "hurá" do letadla směr Christchurch s Air New Zealand (2,5h). Tam jsem měla trochu nervy, jestli stihnu poslední návaznej let, kterej jsem si kupovala samostatně, takže jsem zase musela vyzvedávat a odbavovat zavazadlo. 

 

Na to bacha: Pokud kupujete letenky jednotlivě a ne přes jednu společnost od začátku až do konce cesty, pak riskujete, že při zpoždění letu zmeškáte v případě krátké časové rezervy nenávratně i všechny nadcházející lety, zatímco pokud cestujete v rámci jedné letenky, v případě zpoždění vám musí letecká společnost zajistit náhradní let v nejbližším možném termínu.

 

Naštěstí jsme přiletěli na čas, takže všechno dobře dopadlo a já nasedám do posledního letadla týhle nechutně dlouhý cesty. Tentokrát do malinkýho vrtuláku směr Invercargill, ve kterým mě čeká hodinová cesta na úplný jih jižního ostrova. Tenhle let byl celkem dobrodružství. Počasí se hrozně změnilo. Šíleně foukalo a pršelo, a s takhle malým letadlem to mávalo ze strany na stranu. Já už byla po dvou a půl dnech na cestě ale tak hotová, že mi to bylo jedno. Snažila jsem se držet otevřený oči a kochat se výhledama na nádherný zasněžený vrcholky hor. Víc sněhu, než jsem na začátku jara čekala. Stejně jsem ale tak polovinu cesty prospala, což je možná vzhledem k tomu počasí a kvalitě letu i dobře… 

Přistání a už jsem tady. KONEČNĚĚĚ…!

Vystupuju na mini letišti s asi dalšíma 20ti lidma, kde už na mě čeká moje zélandská rodinka: Julie a její tři děti s obrázky na přivítanou v ruce. Počasí je šílený, sněží, prší a fouká vítr, že sotva stojím na nohou. Tak si říkám, jestli si nechat zimní bundu před odletem z Prahy v autě nebyla přeci jen chyba. No, uvidíme...

Nasedáme do auta a jedeme domů. Rychlý seznámení s pantátou, čauky mňauky, ukázka bytu a mizim spát. Jsem totálně hotová a je potřeba si pořádně odpočinout, protože zítra večer mi začíná práce, což bude s 11hodinovým jet legem a třema dětma v cizím domě asi celkem legrace.

Tak držte palce :-)

Duckie_on_the_way

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Podobné články

Návrat na Zéland aneb dny hrůzy
Návrat na Zéland aneb dny hrůzy

Příšernou noc po návratu z Austrálie vystřídala další podobná. Co se dělo a čím jsem si spravila náladu?

09.02.2019 Duckie_on_the_way
Silvestrovské mecheche
Silvestrovské mecheche

Aneb, jak si naše česká parta užila oslavu Silvestra napříč časovými pásmy.

02.01.2019 Duckie_on_the_way
Christchurch a okolí
Christchurch a okolí

Na pár dní do města kultury a umění.

07.11.2018 Duckie_on_the_way
Z Motueky do Pictonu
Z Motueky do Pictonu

Končím v práci na sadu a odjíždím směrem do Pictnu. Mrkněte na tipy, kde se cestou zastavit.

30.10.2018 Duckie_on_the_way
Farewell spit
Farewell spit

Výlet do okolí nejsevernější části Jižního ostrova- slaná voda, lachtani i zelené kopce.

22.10.2018 Duckie_on_the_way
Abel Tasman - Coastal walk
Abel Tasman - Coastal walk

Jednodenní výlet na poslední část Abel Tasman Coastal tracku - loop z Wharanui.

15.10.2018 Duckie_on_the_way
Abel Tasman - kajaky
Abel Tasman - kajaky

Výlet s holkama ze sadů na kajaky do Abel Tasmanu, jednoho z nejkrásnějších míst Nového Zélandu.

09.10.2018 Duckie_on_the_way
Práce na sadu
Práce na sadu

Přijela jsem do města, kde bych se chtěla na nějakou dobu usadit a najít na pár týdnů práci. Zadaří se?

04.10.2018 Duckie_on_the_way
Práce Au-Pair
Práce Au-Pair

Mé první měsíce na Novém Zélandu s Kiwi rodinou.

19.07.2018 Duckie_on_the_way
Bluff - na jihu jihu
Bluff - na jihu jihu

Kratičký jednodenní výlet do Bluffu - městečka na jihu Jižního ostrova.

12.06.2018 Duckie_on_the_way
Vaření v přírodě
Vaření v přírodě

Typ pro příjemný den v Čechách pro dobrodruhy věčně na cestách, který plechovka fazolí a polívka z pytlíku jen tak neuspokojí ale i pro ty, co si jenom chtějí odpočinout od víru velkoměsta.

10.06.2018 Duckie_on_the_way

Nejnovější články

Novozélandská příroda v ohrožení
Novozélandská příroda v ohrožení

Nový Zéland je zemí s nejvyšším podílem ohrožených původních druhů na světě.

20.05.2019 VisitKiwiCZ
Rere Rockslide - Obrovská přírodní skluzavka
Rere Rockslide - Obrovská přírodní skluzavka

Chcete si užít legraci na největší přírodní skluzavce na Zélandu? Tohle je jedinečná příležitost!

20.05.2019
Den Matek
Den Matek

Jak a kdy se slaví Den matek na Novém Zélandu?

06.05.2019 VisitKiwiCZ
Tsunami
Tsunami

Jak se chovat v případě, že je podbřeží Nového Zélandu ohroženo vlnou Tsunami.

06.05.2019 VisitKiwiCZ
Čarodějnice
Čarodějnice

Pověsti nebo pověry? Jak to bylo s čarodějnicemi na Novém Zélandu?

VisitKiwiCZ