Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Coromandel

Coromandel

Loučím se s Jonášem a vyrážím za dalším dobrodružstvím směr Coromandel - poloostrov, který je oblíbeným plážovým letoviskem místních, ale nabízí víc než jen válení... Tak hurá na průzkum..

Wairere falls

První zastávkou je track na vodopády Wairere falls. Vlastně se mi vůbec nechce šlapat, ale vynechat pěkný místo po cestě je hřích, takže převlíkám boty a jdu na to.

Dneska je extrémně nepříjemný vlký a horký tropický počasí, takže cesta do kopce nebyla úplná brnkačka, ale jako vždycky to stálo za to. Po třičtvrtě hodince  dojdete pod vodopád, kde můžete vaší cestu zabalit, otočit se a jít zpátky nebo si přidat dalších 45 minut a dostat se až nad něj. Hrozně se mi nechtělo, ale šla jsem. Svědomí by mi to nedovolilo vynechat.

Nahoře mě čekal krásnej výhled na lesy a hlavně možnost dojít až na hranu vodopádu. Voda nahoře byla mělká a skoro netekla, a tak se v ní dalo klidně procházet.

Karangahake historic walkway

Další cesta vedla na průzkum jedné z mnohých zlatokopeckých stezek v okolí. Tahle se jmenovala Karangahake historic walkway  a vedla okolo krásně průzračný řeky přes most ke kolejím, po kterých dřív jezdily těžební vozíky.

Dál se šlo po kolejích skrze temné tunýlky (vezmi si baterku). Moc pěkná a nenáročná procházka s výhledy na řeku.

Nocleh v městě Paeroa

Protože tady je počasí dost nevyspytatelný a tuhle noc by se měly přiřítit dvě tropický cyklony, rozhodla jsem se nejezdit na noc do žádnýho velkýho nebezpečí a přespat ve městě Paeroa. Tady mají vedle infocentra freedome kemp, který jsem se dočetla je funkční pátek – neděle. Dneska je pondělí, ale byla jsem se zeptat v íčku a říkali, že to vůbec není problém, že tam pořád někdo takhle spí. Cedule ale byla urvaná, takže jsem se na místě nic víc nedozvěděla a na parkáči jsem byla úplně sama. Zjistila jsem, že hned ve vedlejší ulici je povolený kempování za 5 dolarů na noc. To mi nepřišli jako závratná suma a tak jsem zvolila klidný spánek za cenu pěti dolarů. Noc byla naprosto klidná. Cyklona zasáhla Jižní ostrov a nám se úplně vyhnula.

Wenthwoth waterfall

Ten začínám výletem k vodopádu Wenthworth. Už se mi po pravdě dost nechtělo a vodopádů jsem docela přesycená, ale protože jeden nikdy neví, co ho na konci čeká, zase vyrážím. Tahle stezka je fakt easy, celou dobu po cestě, ale celkem táhlá. A pokud nechcete jít nějaký delší track v okolí, na který navazuje, musíte se vrátit stejnou cestou zpět. Jeden výhled, pěkný, ale za mě žádná šleha.

Parkoviště k tomuhle tracku je v celkem pěkným kempu, kde to vyzívalo ke koupačce v řece (backpackerská vana byla už třeba),tak jsem se ještě rychle převlíkla do plavek a skočila tam. Brrr… začalo strašně pršet, takže sprcha na druhou. Na tolik hygieny moje tělo snad ani není zvyklý:-D. Prší hodně a já přemejšlím, jestli se radši neupíchnout v kempu. Jsem dneska super líná, ale pak jsem zjistila, že je na můj budget dost drahý (13 doláčů),takže jsem pokračovala dál.

Prší, prší a prší, takže zastavuju v knihovně ve městě Tauria, kde jsem tak nějak proflákala den při psaní další části deníku. Po zavíračce pršet přestalo, a protože jsem ten den neměla zrovna nejvíc pohybu, rozhodla jsem se vyrazit prozkoumat okolí.

Paku summit

Rozhodla jsem se dost pozdě, že vyrazím na zdejší kopec Paku summit, abych viděla západ slunce. Protože jsem ale vyrazila z města a nepřiblížila se, byla to ale celkem štreka. Takže než jsem se vůbec dostala ke kopci sluníčko bylo skoro v tahu.

Když už jsem ale byla tak blízko, tak jsem to nevzdala a vyšlápla si kopec téměř po tmě. Výhledy ještě byly, ale bylo to na poslední chvíli. Cestou zpátky jsem šla už úplně po tmě, a protože byl příliv, nemohla jsem si už ani zkrátit cestu přes bláto v moři a musela to celé obejít, což byla celkem dálka, ale na druhou stranu, fajn procházka před spaním.

Nocleh

Dneska jsem si vyhlídla jedno zašitý místečko na spaní kouskek od knihovny  z druhé strany obchodu 4 Square. Měli tam vyrovnaný palety za který jsem si zaparkovala a spala na krásně ve tmě. Samozřejmě jsem ráno vstala brzo, abych se nepotkala se závozem housek nebo podobnou návštěvou a vyrazila dál.

Hot water beach

Vlastně jsme vůbec nevěděla kudy kam. Tak jsem klikla na nebližší uložený místo, co jsem měla vyhledaný ve svý cestovatelský mapě, a koukám, kam bych mohal vyrazit. A hle, přede mnou je zrovna Hot water beach. Pláž, o který jsem hodně četla.

Můžete tam přijít za odlivu a vyhrabat si do písknu díru tak hlubokou, že vám do ní nateče spodní voda. Speciální na tom ale je, že tahle spodní voda je horká. Bylo okolo 6 ráno, tak jsem mrkla, kdy bude odliv a zjistila, že ideální čas tam být je za půl hoďky.

Skvělej timing. Takže vyrážím. Nemám lopatu ani nic, ale spoléhám na to, že na takhle populárním místě nebudu sama. I když… je dost brzo ráno. Tak uvidíme.

Když jsem přijela na místo, na parkovišti bylo jen jedno auto. Páreček s lopatou, tak si říkám, že jim budu asi trošku křenit, ale co, kvůli nim nezůstanu dřepět u auta. Vyrážím a za východu sluníčka se blížím na místo. Za rohem zjišťuju, že i když je takhle brzo, rozhodně tu nebudu sama. Evidentně jsem nezaparkovala na centrálním parkovišti a dala si to s trochu další procházkou. Spoustu lidí se už válelo ve vyhrabaným bazénku, takže jsme si jen našla někoho s nevyužitou lopatou a pustila se do práce.

Po chvíli kopání zjišťuju, že moje díra nefunguje:-D, je studená. Začala jsme kroužit okolo a zkoumat teploty vody v ostatních bazéncích. Možná tahle studená je ta teplá? Ale né, zjistila jsem, že to kde mám kopat se dá zjistit podle chůze po písku. Jdete jdete a najednou cítíte, jak vás hřejou nohy. To je to místo. Takže znovu, ještě jednu díru.

Tu už jsem trochu odflákla, bylo to spíš takový kachniště, ale bohatě to stačilo. Tahle voda, byla ze začátku tak horká, že jsem si do ní ani nemohla lehnout, takže bylo lepší, že jí tam nebylo tolik. S přícházejícím přílivem se sem tam přimotala nějaká ta vlka z moře, která vodu ochlazovala. Když jsme jí chtěla přihřát, stačilo párkrát hrábnout do písku pod sebe. To bylo skvělý. Fungovalo to mnohem líp, než jsme očekávala a byla to zábava. Lidi se tam povalovali jak v soukromých výřivkách, někdo si přinesl i hudbu. Takovej malej vířivkovej mejdan při východu slunce.

Nádhera.

Hanei Beach

Tohle byla fakt zábava. Cestou k autu koukám, že se tu dá i surfovat. Ve vodě jsou dva lidi. Já ale surfa nemám, takže jedu dál na Hanei Beach- pláž prohlášená Lonely planet za nejhezčí pláž Zélandu, tak se na to pojďme mrknout.

A vono jó. Nejsem zrovna plážovej typ, a nedokážu říct, jestli je to tu zrovna nejhezčí, ale je tu tu moc pěkný. Navíc, když projdete pláž na úplný konec (když koukáte na moře tak vlevo) dojdete k provazový houpačce. Ta už tu asi nějakej pátek bude v provozu, protože jsou od lidí vyšlapaný do skály schůzky na větší zhoupnutí. Tak jsem to hned musela prubnout. Wííííí…

Odsud se rovnou vyráží na hodně oblíbenej track s výhledy na moře ke Cathedral cove, pláži s vodou vymodelovanou obrovskou kamennou bránou. Tak jdeme na to :-)

Po týhle krásný procházce už byl čas vyrazit dál...

Měla jsme už hroznej hlad, ale mapa mě vedla na zkratku trajektem do Whitiangy, města kam jsem směřovala do knihovna nabít foťák. Tak jsem si říkala, že to ještě vydržím a nadlábnu se při čekání na loď, ale už sem to nějak nezvládla a když jsme po cestě viděla stoleček s pěkným výhledem, neodolala jsem a narychlo se odflákla špagetama z konzervy. To je něco co u nás nemáme. Je to vlastně stejný jako fazole, ale jsou to špagety. Stojí asi dolar a i přesto že je to taková změklá hmota, mě to chutná. Nejsme zrovna náročnej strávník, což se mi na těhlech cestách celkem hodí.

Bohužel po příjezdu na trajekt jsem zjistila, že je pouze pro pěší. Na druhou stranu to bylo tak 200 metrů, ale mě bohužel čekala asi třičtvrtěhodinová objížďka kolem celé zátoky. Ještě, že už jsme se najedla. Cestou do Whitiangy jsem se ještě stavila na výhledy v Cooks beach.

Ve Wihianze moje cesta cesta pro tento den končila, počkala jsem si klasicky až se setmí a našla si místečko na spaní. Tantokrát jsem to fikla do klidnější ulice na konci města (Waiiti terrace). Nastavila jsem si budíka klasicky na 5:50. Dodvávka zaparkovaná přede mnou mě docela vyšplouchla, protože odjela už v 5, což mě trochu znervoznělo, ale místo bylo v pohodě, takže jsme to ještě dospala a vyrazila dál. Tohle spaní na černo šetří peníze, což já teď musím, protože mi zbývá posledních pár desítek dolarů, takže si nemůžu moc vyskakovat, ale není to žádnej med. Nikdy se nevyspíte tak, jako když víte, že jste někde, kde je to dovolené a kde vám nehrozí pokuta či nepříjemnosti. O tom je ale bohužel styl cestování, kterej jsem si zvolila. Je to nepohodlný, ale dobrodružný. A o to tady jde. Ráno vyrážím do města Coromandel. Zase porchává, takže si dávám ještě krátkej odpočinek na wifině ve městě, po dešti si projdu město a zjišťuju, že právě přiletěla kamarádka Sylva a že jsou v Aucklandu s plány vyrazit během dne do Northlandu, což je jediný místo, který jsem měla v plánu procestovat a ještě tak neučinila, což je skvělý, protože bychom se mohly spojit a užít si pár dní společně. Neztrácím teda dýl čas, nakopávám stroj a šinu si to směrem do Aucklandu.

Cestou si dávám ještě jeden menší boční výlet, když už jedu okolo. Jedná se o vodopád Waiau falls, který by měl být hned u silnice, takže nebudu muset ztrácet čas hikováním. Byla to jen menší zajížďka po gravelce, na který byla mimo jiné i jakási turistická atrakce s názvem The waterworks. Netušila jsem přesně, co si pod tím mám představit, ale měla jsem to při cestě, tak jsem se tam zastavila. Jednalo se o různé výtvory a pohyblivá uskupení, které poháněla voda. Zároveň to byl asi takový místní mini funpark vytvořený nějakým lokálním nadšencem. Na místo byl ale vstup, na což jsem neměla ani peníze, ani čas. A asi bych to nekoupila, i kdybych na to měla.

Pokračuju dál k vodopádu, ale cestou narážím na další zdržovačku. Z téhle jsem ale nadšená. U cesty je jakási prasečí divno farma. Spíš je to spousta prasat volně pobíhajících na jednom místě mezi starýma vrakama aut. Hodně zvláštní, ale roztomilý, protože mi prasátka běhaly až k autu a byly mezi nima i úplně hyper mrňavý. Tak malý prasátka jsem asi nikdy naživo neviděla a tam jich byly mraky. Prostě špinavá smradlavá roztomilost.

 

Nakonec jsem přes všechny zastávky dorazila až k vodopádu.

Prasátka byly větší zážitek, než konečnej výsledek, ale je to spíš tím, že už jsem prostě vodopádů viděla hodně a tak mě jen tak něco neoslní. 

 

 

 

Po týhle návštěvě už jsem to natáhla až do Aucklandu, kde jsme se měli potkat se Sylvou.


Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

WHS víza v KANADE
WHS víza v KANADE

Niektorí z vás sa chystajú do Kanady alebo o nej premýšľajú. Preto som pre vás pripravila článok, v ktorom sa dočítate nielen o working holiday vízach, ale aj o praktických radách, ktoré by vám mohli...

16.10.2019@madein_czechoslovakia_
Coromandel
Coromandel

Cesta na poloostrov plný pláží včetně Hot water beach s horkou vodou či populárního Cathedral Cove.

08.10.2019Duckie_on_the_way
Samoa - co vidět na Savai´i
Samoa - co vidět na Savai´i

Tipy na výlety na Somoiském ostrově Savai´i.

30.09.2019VisitKiwiCZ
Samoa - co vidět na Upolu
Samoa - co vidět na Upolu

Poznejte Samou, místo, na které byste se z Čech jen těžko podívali, máte teď na dosah ruky.

VisitKiwiCZ
Westland anniversary
Westland anniversary

Westland čeká den volna na oslavu výročí vzniku regionu. Kam se můžete při této příležitosti vydat?

23.09.2019VisitKiwiCZ