Clifden, Riverton a okolí

Právě se nacházíme ve freedome kempu u jezera Monowai a probouzíme se po náročném hikovacím dni na Eldrig Peak. Dneska jsme si trochu přispali a nevstávali tak hrozivě brzo. Plánovanou snídani nám ale překazily všude přítomné kousavé mouchy, jejichž přítomnost je nepopsatelně otravná (nehledě na to, že jejich kousance strašně svědí a vydrží dlouho). 

Vydali jsme se teda rovnou na cestu. Dalším cílem cesty byla návštěva Rakatu Wetlandu. Jednalo se o jednodušší odpočinkový track okolo mokřad a jezer s ptáky. Po včerejšku jsme rovinku a nenáročné šlapání celkem ocenili. Po příjezdu na místo jsme kvůli zmíněným sandflies byli nuceni posnídat v autě. A pak už jsme se vydali na cestu.

Procházka vedla kolem dvou hlavních jezer, která byla propojena lávkou uprostřed, takže se dala obejít jako osmičková trasa. Nikam jsme nespěchali a užívali si pohody a kolem poletujících a plovoucích vodních ptáků. Tohle místo nebyla žádná nezapomenutelná hitparáda, ale rozhodně příjemnej ranní relax. 

Potom dokončení procházky jsme dále pokračovali zpět na jih do města Clifden. Vlastně to není ani trochu město, spíš taková osada bez obchodu či čehokoliv. Největší zajímavostí tohohle místa je Clifden suspension bridge, starý závěsný most, u kterého se nacházel i mini plácek na freedome kemping, kterej střežil jeden hodně dominantní kohout, takže se tam jen tak někdo neusadil. 

I přes ostražitost kohouta, kterej šel hlavně po Pavlovi, jsme se odvážili vystoupit s auta a projít se v okolí kolem mostu a smočit si nohy v ledové řece.

Kromě tohodle mostu je tu ještě Waiau cave, volně přístupná jeskyně, uvnitř které je označena cesta odrazovými štítky tak, abyste s pomocí baterky mohli dojít až nakonec. Jeskyně není extra dlouhá, ale postupně zužuje a zmenšuje až se musíte po značkách plazit mezi kameny. Ani tohle není žádný nezapomenutelný zážitek, ale spíš příjemný zážitek a zpestření. Na místo nechoďte bez čelovky nebo za silného deště.

Poté jsme pokračovali na jih do městečka Tautapere, kde jsme konečně našli benzínku - natankovali a načerpali zásoby pitné vody, která už nám úplně došla před několika hodinami a šli jsme se projít do parku na krátkou procházku k Big Totara tree (velkému Totara stromu). 

Procházka skrze les je pěkná, i když kraťoučká a stejná jako všechny lesy v okolí, ala cíl cesty - velký strom Totara mě sklamal. Byl to prostě větší strom, nic zázračného, co by stálo za fotku nebo za speciální výlet. Nezahálíme a jedeme dál přes pár zastávek na výhledy až do naší cílové stanice - dalšího freedome kempu Monkey Island na pobřeží oceánu s krásným výhledem na hory. 

Po příjezdu do freedome kempu na pobřeží jsme se stihli proběhnout po větrné pláži a trochu zablbnout. 

Pak už se začlo rychle kazit počasí a silně pršet, takže jsme se stáhli k autu a začali hledat alespoň trochu bezvětří, kde bychom mohli ohřát na cestovním vařiči naše špagety z plechovky. 

Fail: Po celým dni jsme měli hlad jak blázni, ale co osud nechtěl, po přípravě všeho potřebného na vaření jsme zjistili, že nám právě došla poslední plynová bomba. Se snahou zachránit situaci jsem se ještě vydali shánět záchranu po okolí, ale bylo to marný. Nenašli jsme nic kromě jedný zapadlý hospody s pár štamgastama. A tak jsme místo teplý večeře dojížděli zbylej chleba s máslem, co nám zbylo ze snídaně a dorazili jsme se lupínky s mlíkem. Těžký život cestovatelů :-).

Při večeři se začalo rychle stmívat a počasí se horšilo, byl čas jít spát a nabrat trochu sil do posledního dne výletu.

Poslední den cesty byl směrem domů přes návštěvu Cosy Nook, malinkého městečka se starým zchátralým přístavem a pár pěknými výhledy na oceán. 

Dále jsme se po cestě zastavili omrknout místní surf spot v Colac Bay, potkali jsme tam dva surfaře, ale nebyli moc vlny, a tak jsme pokračovali dál do města Riverton, kde jsme podnikly náš poslední track výletu na Riverton rocks. Šlo o asi 3 hodinovou cestu (dala by se jít za 1,5h, když si nezacházíte a nelezete po šutrech a všechno nefotíte) lesem k pobřeží, na kterém se nacházeli velké kameny. Jsou to zvláštní skaliska uprostřed travnaté plochy. 

Zpáteční cesta k autu pak byla méně záživná - jen po cestě. 

Tím náš výlet skončil. Dorazli jsme zpět k nám do Wintonu a doma si konečně si ohřáli vysněné špagety z plechovky, umyli nádobí, Pavel dočerpal vodu a nabyl elektroniku a vydal se dál po vlastní ose.

Duckie_on_the_way