
Zdroj: Duckie_on_the_way
Od mého prvního a prozatím posledního výletu po okolí Catlins následovaly další dny práce. Ty pro mě byly vlastně jen čekáním na další den volna. Když jsem se konečně dočkala bohužel mi moc nepřálo počasí. Doma jsem ale samozřejmě sedět nezůstala. Vyrazila jsem na kratší výlet do nedalekýho města Bluff, nejjižnějšího městečka Nového Zélandu.

Trasa mého výletu Invervargill - Bluff
Zdroj: Googlemaps.com
Vyjela jsem se autem na vyhlídku Bluff hill, ze který je nejlepší výhled na okolí včetně továrny na úplném cípu. Začíná tu taky pár tracků a já se rozhodla pro jeden z nich. Dlouho jsem neváhala a po pár fotkách z nejvyššího bodu vyhlídky jsem rychle zmizela do lesa, kde jsem se skryla před šíleným větrem, kterej mě málem odnesl.
Z obav o další vývoj počasí jsem svižně vyrazila na asi 3 hodinový okruh podél pobřeží. Ten vedl buší z kopce dolů a dále okolo skalnatého pobřeží až k majáku na pláž. Tohle místo se těší popularitě díky místnímu rozcestníku, který ukazuje vzdálenosti tuzemských i zahraničních měst (Sydney, Londýn, Welington).
Prošla jsem se okolo pláže a majáku a taky se poprvé setkala s místním mluvícím veřejným plně automatizovaným záchodem. Tahle budka ti sama otevře dveře, přivítá tě a oznámí, že máš 10 minut na to vykonat svoji potřebu, nejpozději pak bude zámek dvěří opět automaticky otevřen. Po tomhle uvítacím proslovu ti začne hrát hudbu pro maximální pocit komfortu. Po použití toalety se záchod automaticky spláchne v momentě, kdy si začnete mít ruce. Voda, mýdlo i fukar je samozřejmě touch free, tedy na fotobuňku, abyste nemuslei na nic sahat.
Bylo to trochu jako jít čůrat do vesmírný lodi. Rozhodně dobrej zážitek, ale přeci jen je to veřejnej záchod, takže zdžovat se tam déle než bylo nutné jsem neměla za potřebí :-).
Pro ty z vás, kteří se o vesmírnou problematiku zajímají podrobněji jsem našla video na youtube od What Boundaries Travel. Příjemnou zábavu.
Po týhle vesmírný exkurzi jsem vyrazila zpět nahoru do kopce na vyhlídku, kde jsem parkovala auto.
Během tracku se mi vystřídala asi milionkrát všechny roční období- vítr, kroupy, sluníčko, déšť a tak pořád dokola. Vítr je hlavně nahoře na vyhlídce za špatnýho počasí fakt silnej, po cestě pak procházíte krásným lesem, který vás schová. Při průchodu lesem uvidíte/uslyšíte ptáky s neuvěřitelným zlatem v hrdle. Jejich zpěv vás bude doprovázet po celou cestu mezi stromy, takže rozhodně doporučuju, sluchátka nechte doma a nechte se obklopit přírodními vlivy.
I když počasí nepřálo, byl to pro mě skvělej relax a příjemná procházka, která mi zase trochu pročistila hlavu.
Brzy se můžete těšít na další výlet do okolí Fiordlandu.