Backcountry Huts..

Kempování na Novém Zélandu je, dá se téměř říct, kulturou cestování po této nádherné zemi. Na silnicích potkáváte campervanů a pojízdných obydlí cestovatelů různého druhu víc, než aut místňáků. Všichni míří s přicházejícím západem slunce do blízkého kempu, který si před tím vyhlídli v aplikaci WikiCamps nebo CamperMate. Je to paráda, najít si v kempu rovné parkovací místečko, kde si vybalíte svůj kempingový set a uvaříte fajn večeři v kuchyňce vbudované v zadní části vašeho předělaného 7-seateru. K záchodům to není daleko a naše parkovací místo je strategicky vybráno poblíž kohoutku s vodou. Semtam se prohodí nějaké to slovo a vypije panáček s cestovateli parkujícími poblíž, umyje se nádobí od večeře, rozestele útulné lože v autě a jde se spát. Krása, co víc si za průměrných 10-15 NZD, které se průměrně za noc v kempu platí, přát. 

Vozit si sebou svůj domov s postelí všude na čtyřech kolech je paráda, ale Nový Zéland nabízí i další možnosti jak strávit noc a nemusí to být zrovna pod stanem nebo naopak v hostelu. Tak proč ten každodenní večerní a ranní stereotyp trochu nenabourat?!

Už od nepaměti se na Novém Zélandě budují tzv. backcountry huts, přeložit to můžeme jako chaty v divočině, chaty v přírodě. Mohou mít podobu od jednoduchých přístřešků s palandou, až po moderní chaty s tekoucí (dešťovou) vodou a plynovými bombami na vaření. Na NZ je takových chat kolem 1.400, což je v poměru k jeho velikosti opravdu hodně a žádná jiná země na světě ze tomu nemůže rovnat. Proč tolik a proč vůbec? Z přibližně 50% chaty a přístřešky sloužili lovcům, kteří regulovali stavy divoké zvěře, kolem 35% sloužilo ke shromažďování ovcí, zbytek pak různě k rekreaci apod. NZ je země ne moc hustě osídlená, přitom hojně využívaná a vybudovat přístřešek někde v pustině je prostě geniálním řešení jak strávit noc v pohodlí během týdenního lovu.

Dnes jsou chaty hojně využívané turisty jako přechodné krátkodobé útočiště. Že jste si žádné takové chaty nevšimli? Pokud jste se doposud nepohybovali moc v přírodě, není divu, chaty většinou stojí na odlehlejších místech a je potřeba k nim dojít. Cesty pro vozidla k nim vedou málokdy. A jsme u toho, zaparkujte své vozidlo někde u lesa a vyrazte na trek, na noc! Ano ano, hlavním účelem těchto chat je to, že tam strávíte na svých toulkách přírodou příjemnou noc.     

Vzhledem k tomu že je jich na NZ tolik, tak to není rozhodně žádná věda. Nejčastěji se s nimi setkáte tím, že jdete na nějaký vícedenní trek a předem víte, že vám v cestě taková chata stojí a jdete se tam cíleně vyspat. Kolikrát na ně narazíte na procházce úplnou náhodou, dáte si příjemnou sváču na zápraží a pokračujete dál. Já si ale oblíbil ještě jeden způsob a praktikoval jsem jej docela pravidelně v rámci nabourávání mého stereotypu spaní v autě.

Velmi často narazíte, i v malých městech a vesnicích, na návštěvnické turistické centrum DOC (Department Of Conservation). Nemám teď na mysli i-Site, které jsou taky v každé díře. DOC, neboli úřad pro ochranu životního prostředí, má právě backcountry huts ve své správě. Když vlezete dovnitř a rozhlédnete se, ve většině případů bude viset na zdi velká topografická mapa dané lokality s vyznačenými treky a hlavně s vyznačenými chatami. Pokud nevisí, svou hlavu nevěšte, pracovníci DOC Vám rádi nabídnou složené tištěné mapy, anebo si prostě zabrowsíte na web DOC (https://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/places-to-stay/stay-in-a-hut/), kde mapu chat máte taky.

A tady začíná plán. Já se vždycky podíval, jaké chaty jsou v okolí „k dispozici“ a pokud byly v rozumné docházkové vzdálenosti od cesty, nebo od místa kde se dá nechat auto, tak jsem odpoledne dorazil na místo, zaparkoval, sbalil pár švestek a vydal se na cestu. „Docházková vzdálenost“ je velmi individuální pojem, ale vzhledem k tomu že jsem tak řešil prostě přespání, tak to v mém případě byly cca dvě až tři hodiny, one way.

Zábava je už v tom, že se k chatě musíte dostat pěšky. Jste tedy v přírodě, na treku, kvůli čemu na NZ stejně většina lidí jede. Předem ale nevíte, jaká to bude cesta. Mnohdy to nejsou žádné extra profláklé treky a proto brody bahnem a lezení po čtyřech do strmého kopce po kořenech a šutrech by vás nemělo překvapit. Naopak si to užijte. Dále nevíte, jak bude chata vypadat (já si záměrně na webu předem nic nezjišťoval, jen jestli není potřeba předem booking). Můžete narazit na starou plechovou boudu s dírou ve zdech a jen dřevěnými fošnami na spaní, naopak můžete narazit na chaloupku s vnitřním krbem, stolem, lavicemi, knihami co tam nechali „kolemjdoucí“, solárním světlem. Někdy se stane, že budete nocovat v chatě sami, ale často ten nápad měli i jiní, takže překvapením také může být, s kým si ten večer ještě užijete spoustu legrace, nebo naopak tichou hodinku. To je na tom to kouzelné a dobrodružné.

Ve většině případů ne zcela zadarmo. V chatkách najdete na zdi tzv. honesty box, tedy důvěrné schránku, kam vhodíte svůj lístek na přespání. Nikdo to nechodí v noci kontrolovat, ale každý to tam rád hodíme, protože nejsme hovada, že J Peníze pak používají na opravy a údržbu samotné chaty. Lístky na spaní v chatách koupíte v DOC centrech, jsou to podlouhlé tickety, různých barev podle hodnoty, dá se koupit 5 NZD, 10 NZD a 15 NZD. Běžně se za přespání platí 5 NZD, pokud je to chata pravidelně spravovaná, „lepší kvality“, s doplněným dřevem, uhlím apod, tak kolem 10 NZD. Jen ty chaty na profláklých trecích a great walks jsou pak za 20 a ještě mnohem více NZD. Noste tedy sebou pár lístků, nikdy nevíte, kdy se budou hodit. Ale dají se ale najít i chaty zcela zdarma a to i lepší kvality.

Vedle oblečení na cestu, jídla a vody, v množství podle toho na jak dlouhý trek jdete, si přibalíte i potřebnou výbavu na spaní. Ve většině případů najdete v chytě několik míst na spaní, které jsou opatřeny tenčí matrací. Stačil by tedy fajn spacák, polštářek pod hlavu a nějaké spací spoďáry. Může se ale i stát, že bude v chatce plno a matrace na vás nezbyde. Proto se vyplatí nosit si sebou i vlastní karimatku. Vyspat se pak můžete kdekoliv na zemi nebo na lavici. Mi se dále osvědčily svíčky, sami uvidíte, jak je v černočerné noci v chatce oceníte. Dále kompaktní vařič, hrneček a kávu a čaj, hodí se také noviny na podpal, pokud budou zrovna v chatce kamínka. Největší opruz je, když dojdete do chaty utahaní, prochladlí a mokří, protože venku celou cestu lilo, koukáte na tu pec, uhlí a polena, ale nemáte čím podpálit :) Jo a knížku na čtení, pokud spolunocležníci nebudou zrovna komunikativní.

No a ráno se vesele probudit do nového dne, hezky po sobě uklidit, odpadky si vzít sebou a vydat se na cestu dál, nebo zpátky k autu.

Už rozumíte tomu, proč ne občas fajn vyměnit postel na kolech za takový zážitek? Jste v přírodě, v teple a pohodlí horské chatičky, poznáte nové lidi a zažijete spoustu dobrodružství a zábavy. A to ještě za cenu nižší, než kdejaké místo na štěrkovém kemp parkovišti, ne-li zcela zadarmo.

V dalším článku vám vytipuju několik chat, ke kterým rozhodně stojí za to vážit cestu. Přihodím nějakou mapu, pár fotek, ať to hledání a výběr máte jednodušší.

Kiwi zdar, nazdar :)

Tygr