Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Austrálie - Scotland Island

Vyrážíme na výlet

Odpoledne jsme vyrazili všichni společně s Arturem, Terkou a dětma na výlet na ostrov Scotland Island, kde žijí jejich čeští kamarádi Ondra a Edita s malým synem Otíkem. 

V plánu byla menší zahradní párty společně s jejich rodiči. Cestou tam jsem řídila loď, ale jen když jela v přístavu asi 4 uzly, rychlosti jsem se bála. Vzal to za mě Tom a ten si to neskutečně užíval. Zářili mu očička jako, když sjede dobrou vlnu.

Krmení papoušků

Po příjezdu jsme došli pěšky k domu na ostrově. Děti si hráli, my si dali pár drinků a užili si příjemnej večer. Já jenom musela odběhnout na hodinku stranou, abych si vyřídila Skype pohovor na jednu práci v ČR, na kterou jsem se přihlásila přes web. Vypadalo to dobře a asi by mě to dost bavilo, tak uvidíme jak to dopadne. Celej večer bylo to moc fajn. Navíc tam na terasu přilétali divocí papoušci, který jsme se pokoušeli, celkem zdárně, krmit.

Poznámka: Práci jsem dostala! Jsem teď nyní hrdným členem týmu VisitKiwi, který pro vás zprostředkovává důležité informace při cestě na Nový Zéland. Boží - práce snů :-)

Lovett Bay

Po mejdanu jsem ráno vstali a všichni se společně dvěma loďema přesunuli na poloostrov s kempem a pláží Lovett bay, kde jsme se všichni koupali a užívali si plážovýho pohodovýho dne. V zátoce tu měly takový ocelový sítě, který byly prý jen kvůli odpadkům, nejsem si ale jistá, jestli to nemělo co dělat i se žralokama. Každopádně jsem ráda, že tam byly.

Klokani

Hlavním cílem návštěvy tohohle kempíku nebylo samotný koupání, ale konečně možnost vidět divoký klokany v přírodě. A povedlo se! 

Nejen, že jsme je viděli, ale přes dlouhý přemlouvání se nám podařilo získat i jejich důvěru, aby přišli blíž. Zkoušeli jsme na ně fintu "pojď mám něco dobrýho", ale lidským jídlem jsme je samozřejmě krmit nechtěli. Takže jakmile se přiblížili dostatečně blízko, aby zjistili, že ta skvělá dobrota na kteoru je lákáme je jen žalud, otočili to a odhopkali zase do bezpečnější vzdálenosti. Byly pořád hodně blízko, ale drželi si lehoučký odstup. 

Pak jsem ale zjistila, co tam skutečně baští. Našla jsem podobnou kytky a natrhala její květy. Pak už bylo vyhráno. Konečně jsme jim měli co nabídnout, takže zahodily všechen ostych a nechaly se nakrmit z ruky. Povedlo se mi je i pohladit, bylo ale vidět, že po tom moc netouží.

Boží zážitek!

Ještěři

Kromě klokanů jsme v kempu potkali taky pelikány a ještěra rabujícího stan. Ten se vůbec nestyděl tahat věci z batohů a hledat něco dobrýho k snědku. Nebál se ani lidí, ani opodál poskakujících klokanů. 

Prostě taková pravá australská "safari" :-).

Náš pobyt na ostorvě pomalu končí, dáváme si ještě poslední koupačku, jednu společnou fotku na památku a pádíme každý svojí cestou.

Na cestě zpátky řídil loď Maty po kapitánovým dohledem, ale ke konci se to trochu zvrtlo a my to málem v plný rychlosti napálili do druhýho člunu. No, proto asi děti nemůžou mít řidičák. Naštěstí Artur včas zareagoval, takže se nic nestalo. Já taky chvilinku zkoušela řídit, ale sama jsem to raději po pár sekundách předala zkušenějšímu. Není to taková brnkačka jako řídit auto a nerada bych tu loď nebo nás rozbila. 

Sbohem Austrálie

Náš australský se pobyt se blíží do úplného konce. Čeká nás poslední noc, tak jsme si na rozloučenou dali pizzu na pláži a šli si odpočinout před poslední ranní surfovačkou. Vlny ráno nebyly tak špatný, já ale do vody nešla. Neměla jsem v plánu ani jet brzo ráno na pláž, ale protože chtěl jet i Maty a já jsem chtěla, aby si Tom užil poslední možnost surfování, jela jsem taky, aby na něj měl kdo dohlížet. 

Maty napádloval sám vlnu! A Tom nechtěl do poslední chvíle z vody. Ale už fakt musel, za pár hodin odlétáme, a i když si všichni přejeme zmeškat letadlo, nakonec pokorně odcházíme zabalit kufry. 

Na mě pomalu padá smutek z odjezdu nejen z Austrálie, ale hlavně vidina toho, že mi zase moje lásky odjíždí do Evropy. Ne, že by s emi snad na Zélandu nelíbilo, ale být tam s nima, bylo by to ještě o špetku příjemnější. Bohužel to nejde, a tak se na letišti loučíme na další tři měsíce. Utírám slzy (kecám, bulim dlouho)... ale nic mi to nepomůže.

Je čas vztyčit hlavu. Druhá polovina mýho dobrodružství může začít!

Duckie_on_the_way

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

Z Jižáku na Severák
Z Jižáku na Severák

Z Christchurch se chystám trajektem do Wellingtonu, kde začne moje druhá polovina dobrodružství. DO cesty se mi ale postavila tropická cyklona a příroda mi tak na chvíli ukázala svou druhou...

10.02.2019 Duckie_on_the_way
Návrat na Zéland aneb dny hrůzy
Návrat na Zéland aneb dny hrůzy

Příšernou noc po návratu z Austrálie vystřídala další podobná. Co se dělo a čím jsem si spravila náladu?

09.02.2019 Duckie_on_the_way
Wellington
Wellington

Kde se nachází hlavní město Nového Zélandu a co můžete vidět v okolí.

21.01.2019 VisitKiwiCZ
Vodní svět v Sydney
Vodní svět v Sydney

Návštěva místního akvária a šnorchlovačka s pozorováním rejnoků.

18.01.2019 Duckie_on_the_way
Výlet na koaly
Výlet na koaly

Taky byste si někdy v životě chtěli pochovat koalu?

18.01.2019 Duckie_on_the_way