Webový portál o cestování a životě na Novém Zélandu

Abel Tasman - Coastal walk

Tenhle týden nepracujeme v sobotu, protože jsou vánoční svátky a Deril chce mít taky chvíli klidu. Takže nás čekají 4 dny volna (sobota, neděle 24.12. a pondělí 25.12. místní vánoce a 26.12. Boxing day- svátek). Já jsem teda ani do práce v sobotu ani v plánu neměla. Chtěla jsem jít sama poslední úsek Abel Tasman Great walku, přesněji tedy loop (okruh) Wharanui- přes Wharawharangi beach- Separation Point- Mutton cove- Anapai beach- a přes Gibbs hill zpět do parkoviště Wharanui. Během práce jsme tak řešily, co kdo bude dělat až jsem do vyhecovala a nakonec jsme na výlet vyrazily ve čtyřech. Já, Ráďa a Marky od nás ze sadu a jejich kámoška Míša, která pracuje kousek odsud na bylinkách.

Ráno vstáváme a společně s Marky, která bydlí v autě na sadu vedle mě, vyrážíme nejdříve směr Takaka. Malý městečko, kde se pořádají sobotní trhy (na parkovišti vedle knihovny). Nejsou to ale klasický trhy jako v Nelsonu, ale spíš takový Hippie. Prodávali se tam jak nový, tak i starý věci. Moc se nám tam líbilo, a tak jsme se trochu zdržely a ponakupovaly pár serepetiček. Já jsem si tam třeba koupila nepoužitou plynovou bombu na vařič za 3 dolary, která v obchodě stojí 10 a Marky vysmlouvala starou helmu na kolo za 5 doláčů (jak říkaj zélanďani bagů = five bags). Jak už to tu bývá zvykem, i v tomhle prdelákově mají skatepark, na ježdění ale není čas, už máme zpoždění.

Sraz s holkama

Naskakujem do auta a se zpožděním pokračujeme až na Wharanui car park, kde už na nás nedočkavě půl hodiny čeká Ráďa, a protože jsou dnes Vánoce (24.12.) hostí nás napečeným cukrovím. Plníme si břicha a vyrážíme. Čeká nás cca 25 km chůze převážně po pobřeží s návratem přes kopec s 400m převýšením, takže bychom se snad neměly moc nadřít.

Vyrážíme na track

Cesta vede nejprve lesem s výhledy na pobřeží až k prvnímu Hutu- Whariwharangi hut, doplňujeme vodu a dáváme malou svačinku při pozorování Weky (místní všudepřítomně popobíhající pták drzoun, co čeká, komu kde upadne kus svačiny). Každej kdo vidí Weku poprvé jasá, že zahlídl Kiwiho, dokud si nevšimne zobáku. 

Whariwharangi hut

Cesta vede nejprve lesem s výhledy na pobřeží až k prvnímu Hutu- Whariwharangi hut, doplňujeme vodu a dáváme malou svačinku při pozorování Weky (místní všudepřítomně popobíhající pták drzoun, co čeká, komu kde upadne kus jídla od pusy). Každej kdo vidí Weku poprvé jasá, že zahlídl Kiwiho, dokud si nevšimne zobáku. Kéž by tu bylo tolik Kiwíků jako těhlech zlodějíčků.

Pláž Whariwharangi

Když jsme vyrazily dál, zjistili jsme, že jenom kousíček od hutu je nádherná pláž Whariwharangi, kde bylo nutností se zase zastavit. Mě tahle pláž okouzlila asi zatím nejvíc ze všech. Rozhodly jsme se tam udělat pár vánočních fotek. A načerpat tam trochu životní energie.

Mutton cove

Vycházíme z pláže dál podél pobřeží, všude nádherný výhledy. Šlapeme si to cestou necestou celkem po rovince, až dojdeme na další pláž k zálivu Mutton Cove

Mimo trasu

Tam jsme zjistily, že jsme zapomněly odbočit a vynechaly tak jeden z bodů trasy Separation point, kde se nachází kolonie tuleňů. Rozhodly jsme se zajít si asi 2 kilometry a vrátit se. Po cestě jsme potkali jednoho zraněného tuleně, u kterého byla cedule od ochranářů, že je pod kontrolou, že se odpočinkem dostává zpátky do formy a nemá být rušen. Ležel ale přímo u úzkého vstupu k cestičce. Opatrně a potichu jsme ho obešly a pokračovaly dál po cestě, kde jsme potkaly ještě jednoho v plné síle, hrajícího si ve vlnách.

Matoucí zvířena

Stejně jako si každý myslí, že konečně vidí Kiwiho pokaždé, když potká Weku, stejně tak si každý myslí, že vidí tučňáka, když vidí tyhle vodní ptáky. Bohužel máme štěstí vždycky jen na ty drzé a ne plaché napodobeniny, ale i ty jsou krásný.

Separation Point

Dorazily jsme na Separation point, ztratily zase trochu času, ale dobře jsme udělaly. Krásný výhledy na tuleně hrající si v křišťálově modré vodě, vyskakující z vody tak, že jsme si chvíli mysleli, že jsou to snad delfíni. Dokonce jsme viděli jedno prtě, které se snažilo  následovat matku po velkých balvanech a chuděra si dávalo děsně do tlamičky.

Začíná nás přepadat hlad na oběd, a tak se přesouváme na pláž, kde máme v plánu se najíst a trochu schladit v oceánu. Usadily jsme se na jedné z mnoha pláží a daly koupačku a něco k jídlu.

Je to tak krásnej den, na krásnejch místech, že nám čas plynul rychleji, než bychom očekávaly a najednou jsme zjistily, že obědváme ve 4 hodiny, ale co hůř, že za sebou máme teprve 7 z 25 km. Navigace nám hlásí, že pokud půjdeme bez zastavení, budeme zpět na parkovišti v 21:15. 

Fail: To, že jsem si vyndala z batohu čelovku těsně předtím, než jsme vyšly, protože jsem měla těžkej batoh asi nemá cenu zmiňovat. Máme svítilny v telefonu, ale příchod za tmy nechceme dopustit a tak nahodíme tryskomotory a začneme šlapat. S plnýma břichama a zrovna, když nás čeká stoupání. 

Není už moc čas na fotky, ale pár si jich přeci jen nemůžu odpustit. 

Gibbs Hill

Nejnáročnější část trasy byla při návratu, přes kopec s názvem Gibs Hill. Nebylo to nic extra hroznýho, ale když šlapete jak zběsilí, pak je to celkem makačka. Odměnou nám ale byl krásnej výhled na okolí.

Návrat na parkoviště

Šlapaly jsme jak zběsilý, Marky nám neustále dávala časy, za který se kam musíme dostat abychom nahnaly čas a my poslušně plnily limity. Na parkoviště jsme nakonec dorazily s naprostým přehledem o dvě hodiny před předpokládaným časem, tedy asi v 19:15. Tam jsme se rozloučily a každá si jela dál svým směrem. A to mě na týhle partě bavilo nejvíc. Super parta, která má svobodu kdykoliv se jakkoliv trhnout podle svýho vlastního pocitu a přání.                                             

Nocleh

Já měla v plánu jet stejným směrem jako Míša. Ta se ale rozhodla strávit večer v luxusu a pohodlí kempu, zatím co já se vydávám najít se nějakej tajnej koutek na přespání. Jedu dál směrem na severozápad po pobřeží, občas sjedu z hlavní a pokukuju po co nejbezpečnějším spotu (nejbezpečnější = bez pokuty). Nakonec jsem našla parádní místo u městečka Parapara v ulici  Matata road (kamenitá dlouhá příjezdová cesta k několika obydlím, kde se dá asi v polovině zahnout do malého výseku a docela šikovně se schovat).

Už začíná být tma a ptáci kolem mě šustí všude v keřích a je to tu v temným lesíku trochu strašidelný, takže se zamykám v autě a jdu chrupat. Zítra mě čeká výlet k nejsevernějšímu bodu Jižního ostrova.

Duckie_on_the_way

Líbil se Vám tento článek?

Diskuze

Bloguj o Novém Zélandu na VisitKiwi.cz!

Zaregistruj se a začni psát ještě dnes.

Nejnovější články

Cennosti na cestách pod kontrolou
Cennosti na cestách pod kontrolou

Představujeme vám nové produkty našeho e-shopu od firmy PacSafe, díky kterým budou vaše cenosti v bezpečí, ať už jste kdekoliv.

VisitKiwiCZ
Mt. Taranaki a okolí
Mt. Taranaki a okolí

Z fotek tolik známá, krásná sopka tyčící se z nížin vysoko do nebes.

09.03.2019 Duckie_on_the_way
Samoa - co vidět na Savai´i
Samoa - co vidět na Savai´i

Tipy na výlety na Somoiském ostrově Savai´i.

06.03.2019 VisitKiwiCZ
Samoa - co vidět na Upolu
Samoa - co vidět na Upolu

Poznejte Samou, místo, na které byste se z Čech jen těžko podívali, máte teď na dosah ruky.

Duckie_on_the_way
Samoa
Samoa

Poznejte Samou, místo, na které byste se z Čech jen těžko podívali, máte teď na dosah ruky.

VisitKiwiCZ